V dokumentárním filmu, který zachytil vyprávění původních obyvatel Šumavy i těch, kteří sem přišli v uplynulých desetiletích, se představily téměř čtyři desítky osobností. Snímek je laděn poeticko-literárně a vyprávění lidí je rámováno citáty Adalberta Stiftera, Johannese Urzdila, Johanna Petera, Josefa Váchala a Karla Klostermanna nebo básněmi Františka Klišíka z Volar.

„Do natáčení se dávám celá a je to nekonečná práce," přiznala Lenka Ovčáčková po projekci při následné besedě.

Smířlivé vyznění filmu si pochvaloval a autorce za něj poděkoval profesor Karel Skalický z Teologické fakulty. „Téma mě osobně velmi zajímá a dotýká se mě, vždyť polovina příbuzných z matčiny strany byla po válce odsunuta," řekl Karel Skalický, rodák z Hluboké nad Vltavou, který v 50. letech utíkal do exilu přes dráty na Šumavě.

Mezi návštěvníky byli i rodáci ze Šumavy, kteří už desítky let žijí v Českých Budějovicích. „Pocházím z Pěkné," svěřil se Zdeněk Nevšímal, který prostřednictvím Deníku sháněl své spolužáky z dávno zaniklé šumavské školy.

„Myslím si, že my ze Šumavy, kteří tady v Českých Budějovicích léta pracujeme, bydlíme či studujeme, bychom se mohli pravidelně potkávat," řekl Vladimír Berka, který pochází z Kašperských Hor. Mohli by se stylově scházet např. na budějovickém sídlišti Šumava nebo v Šumavské ulici.

Máte-li i vy, čtenáři pocházející ze Šumavy nebo milovníci tohoto nádherného koutu o taková setkávání zájem, zajděte k nám do redakce nebo napište na adresu radek.galis@denik.cz. Rádi vaše setkání zprostředkujeme.