Dětem ulice v Zambii pomohou míče

Utopie? Kdepak, jen výsledek spolupráce mezi Zambií a Centrem rozvojové spolupráce a humanitární pomoci při Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Fotbal jako pomoc

„Loni jsem odjela do Afriky s fotbalovým míčem a dresem, který jsem dostala pro černošské děti od Karla Poborského,“ vysvětluje netradiční humanitární projekt studentka fakulty Veronika Šimečková.

„Se spolužačkou Radkou Rejhovou a doktorem Kusým jsme tam zorganizovali projekt Fotbal pro děti ulice z oblasti Kalingalinga. Je to největší chudinská čtvrť v hlavním městě Lusace. Netradiční projekt byl pak zařazen mezi sociální aktivity, které v Zambii pro děti ulice pořádáme.“

Myšlenka Veroniky Šimečkové pomáhat fotbalem nebyla náhodná. „Strávila jsem v Africe mnoho měsíců. Zdejší chlapci mají přirozený sportovní potenciál, od přírody umějí kopnout do míče.“

O kvalitě afrických fotbalistů mohou svědčit také naši fotbalisté, kteří na loňském mistrovství světa prohráli s Ghanou 2:0. „Bohužel však malí fotbalisté nemají dost možností pro další rozvinutí vrozených schopností,“ pokračuje Šimečková. Studenti se proto obrátili na jihočeské fotbalisty, zda by jim nepomohli naplnit sen malých černých sportovců. „Rozhodli jsme se vytvořit z chlapců ulice fotbalový tým,“ vysvětluje další studentka Radka Rejhová. „Chtěli jsme jim zajistit trenéra, který by pomohl s vedením oddílu, koordinací týmu i s překladem do angličtiny. Všichni chlapci neumějí anglicky a je velice těžké jim cokoliv vysvětlovat jen pomocí gestikulace.“

Pátrání po sponzorech dopadlo dobře. „Po několika jednání jsme navázali kontakt s trenérem Zdeňkem Čadkem, který vede dorost v českobudějovickém Dynamu,“ říká Šimečková. „Vyšel nám vstříc a oslovil i Karla Poborského, který nám daroval míč s podpisem a dres. Vážíme si jejich ochoty pomoci dětem, kteří žijí na drsném a neúprosném kontinentu. Bída v Zambii je velká a chlapci, kteří žijí na ulici, nemají ani na jídlo, natož aby mohli hrát fotbal.“

Fotbalový projekt v Africe pokračoval dál. „Sehnali jsme mladého trenéra, který je ochoten docházet každý pátek na hřiště, které je dostupné pro všechny chlapce z okolí Kalingalinga. Trenér třiadvacetiletý Moses Munsaka chodí pravidelně od první chvíle, kdy jsem ho oslovila, a jeho jednání s chlapci i vedení tréninku působí profesionálně. Chlapci se připravují i silovým tréninkem, takže jenom nekopají do míče.“

Milion kwacha

Kvůli trenérovi se do fotbalu zapojilo víc afrických dětí. „Děti v Zambii chodí hlavně tam, kde se něco děje, kde mohou zažít nové a příjemné věci. Což fotbalový tým je.“ Míč s podpisem Karla Poborského a jeho dres však neskončily mezi malými fotbalisty.

„Vezla jsem s sebou do Afriky míč a dres a přemýšlela, jak bych je dobře využila, aby se ke klukům dostalo co nejvíc peněz,“ pokračuje Šimečková.
„Napadla mě jeho dražba. Za získané peníze jsme tak chtěli koupit pro chlapce dresy. V nákupním centru Lusaky se nachází jedna z restaurací jménem Hagan’s. Je velmi oblíbena nejen místními obyvateli, a to především proto, že je zde denně na programu fotbal. Jak místní, tak ze světa. Zašla jsem za šéfem, milým a komunikativním pánem, pocházejícím z Řecka. Byl nápadem nadšen, bohužel mu jméno Karla Poborského moc neříkalo,“ vzpomíná Šimečková.

Míč však nakonec účel splnil a peníze přinesl. „Náhoda nám ale naštěstí hrála do noty,“ pokračuje Šimečková.

„Když jsem totiž přišla podruhé a přinesla s sebou míč a dres, byl zrovna u majitele hospody jeho přítel, který se velice divil, že kamarád nezná Karla Poborského. Tím nám nahrál, takže najednou majitel projevil zájem o podepsaný míč i o dres. Navrhla jsem cenu dva miliony kwacha, což je v jejich měně částka asi dvanáct tisíc korun. Majitel se chvíli rozmýšlel a pak oznámil, že může dát pouze jeden milion. Každý den totiž podporuje dalších pět organizací, zabývajících se pomocí chudým, nemocným nebo sirotkům. Míč a dres jsme tedy prodali za částku, odpovídající zhruba našim 6000 korunám. Bylo to 29. listopadu 2006.“

Nezůstalo však jen u této částky. „Když se o projektu dozvěděli fanoušci Dynama, ochotně se rozhodli pomoci. Tak se mezi sebou složili a vybrali skoro patnáct tisíc korun,“ říká Šimečková.

„Za peníze jsme mohli nakoupit chlapcům sportovní trika a přilepšit jim i nějakým jídlem. Část peněz dostal i trenér Moses, který sháněl zoufale peníze nejen na svá studia, ale dokonce i na jídlo. Tak byl založen klub Dynamo Kalingalinga,“ dodala Šimečková.

Kdo chce pomoci malým fotbalistům v Zambii, kteří to za několik let mohou natřít české reprezentaci na mistrovství světa, ať přijde v úterý 4. prosince ve 14 hodin do budovy Jihočeské univerzity Uran v Boreckého ulici vedle Tesca.

„Budeme hovořit o možnostech pomoci dětem v Zambii,“ vysvětluje Radka Rejhová. „Na místě mohou lidé přímo sponzorsky podpořit naše projekty v této africké zemi.“

Zkrátka nepřijdou ani sběratelé suvenýrů. „Budeme tam mít pět míčů a dres s podpisem Poborského,“ dodává Rejhová.