Před pár týdny se setkal s dalajlámou, nejvyšším představitelem Tibetu, který žije desítky let v exilu. Při setkání si vzpomněl na letošní noc z 9. na 10. března, kdy vyvěsil před krajským úřadem v Č. Budějovicích tibetskou vlajku. Místo krajských představitelů.
Šestatřicetiletý fotograf a cestovatel Vít Kršul z Českých Budějovic dobře ví, jak velkou moc má obyčejná lidská solidarita s okupovanými Tibeťany i těmi v exilu.

Cesta přes Himálaj

Když měl možnost vypravit se do Prahy na konferenci o míru a lidských právech v Asii, které se účastnil nejvyšší tibetský duchovní dalajláma, neváhal ani na okamžik.
„Dosud jsem se s ním nikdy nesetkal, tak jsem se moc těšil,“ přiznává Vít Kršul.
„Celou dobu, co jsem cestu plánoval, jsem myslel na Tibeťany, kteří by rádi na vlastní oči dalajlámu viděli, ale nikdy se jim to nepodaří. Myslel jsem na Tibeťany, kteří se pouštějí na dlouhou a nebezpečnou cestu přes Himálaj, aby Jeho Svatost mohli v Indii spatřit. Mně stačilo zařídit si volno v práci, ujet v klimatizovaném autě přes sto kilometrů do Prahy a najít místo na parkování kousek od Karlova mostu. Bylo to hezké.“
Vít Kršul se při cestách po Asii setkal s mnoha Tibeťany. „Vzpomínám si na setkání s nimi, jak moc si přáli dalajlámu na vlastní oči vidět, slyšet a setkat se s ním. Je to přání mnoha buddhistů.“

Vít Kršul je citlivý k porušování lidských práv. Myslí si, že Češi by k okupaci Tibetu čínskou armádou neměli být lhostejní. Zvláště proto, že v uplynulých desítkách let zažili okupaci německou i sovětskou.
I proto letos vyvěsil vlajku v den výročí násilného potlačení povstání ve Lhase, stejně jako další lidé, kterým není situace v Tibetu lhostejná.
V uplynulých letech tibetskou vlajku pravidelně vyvěšoval hejtman Jan Zahradník, letos poprvé měla před krajským úřadem chybět. Zavlála tu alespoň na pár hodin.

„S Tibeťany jsem se blíže seznámil během čtyřměsíčního pobytu v Nepálu a Indii. Okupace Tibetu se mi nelíbí hlavně proto, že evidentně agresivnější společnost zneužila mírumilovnosti a bezbrannosti společnosti jiné a přemohla ji hrubou silou. Akce, která se stala před padesáti lety, byla a stále je vojenskou operací s mnoha zničenými lidskými životy a obrovskými hmotnými i kulturními škodami. Číňané Tibeťany v jejich vlastní zemi diskriminují a utlačují, nedodržují jejich základní lidská práva,“ vysvětloval, co ho vedlo k nočnímu dobrodružství.
„Nyní, kdy celý svět nakupuje většinu spotřebního zboží v Číně, USA si od Číny půjčují peníze na válečné operace v Asii a Rusko je s Čínou tradiční kamarád, nedělám si iluze o tom, že by se politická situace v Tibetu mohla brzo změnit,“ myslí si Vít Kršul.

Podpora i útěcha

Zavlaje tibetská vlajka v krajské metropoli i 10. března 2010?
„Určitě,“ směje se Vít Kršul. „Před krajským úřadem už to ale asi nepůjde. Vyvěsím ji proto někde, kde bude hodně vidět,“ říká tajemně.
„Vyvěšení tibetské vlajky, i když třeba jen na pár hodin, nepovažuji totiž za zbytečné gesto. Každý veřejný projev nesouhlasu s čínskou okupací připomene lidem, jak se věci mají. A pro Tibeťany je tato symbolická podpora snad alespoň malou útěchou, že ne všem lidem je jejich osud lhostejný,“ dodal Vít Kršul.
A právě na Tibeťany myslel letos v září, když se setkal s dalajlámou. Fotografie Jeho Svatosti, které zde pořídil, nezapomene vzít příště do Asie s sebou. Jeho Tibeťanům.