Kterému prezident České republiky Václav Klaus 28. října 2007 propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.


František Zahrádka se narodil 30. 10. 1930 v Děčíně. Pochází z rodiny italského legionáře, který byl zraněn v roce 1919 v bojích u Miskolce.
Po demobilizaci otec nastoupil jako invalida u ČSD. Své dva syny vychovával v duchu masarykovské tradice. V roce 1938 byla rodina vyhnána ze Sudet (Meziměstí u Broumova) a opět se sešla až v roce 1942 v Č. Budějovicích po transportních problémech.


Jeho výchova pokračovala v duchu tradic demokracie první republiky a lásky k ČSR. Nacistická okupace v něm upevnila přesvědčení, že proti totalitě je nutné bojovat.

Vítal letce

V srpnu 1945 se účastnil spolu s 10. oddílem Junáka v Č. Budějovicích přivítání československých letců z 312. perutě RAF na letišti. Dojem z blanických rytířů snášejících se z nebes formoval jeho další vývoj. Perzekvování těchto hrdinů po roce 1948 pro něj bylo morální fackou.
Po smrti Jana Masaryka, generála Klecandy a pokusu o sebevraždu ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny muselo být každému jasné, že není vše v pořádku. Květnové volby v roce 1948 s jednotnou kandidátkou ho utvrdily v názoru, že nová vláda jde ve stopách nacismu. Proti nastávajícímu režimu bylo nutno se vzepřít.


Na podzim roku 1948 v internátě 3. ročníku ZOŠ v Pardubicích se dala dohromady parta, která 19. ledna 1949 u Heidmühle za doprovodu F. Zahrádky překročila hranice americké okupační zóny v Bavorsku. Zahrádka se vrátil do ČSR, kde z podnětu Karla Pecky a barrandovské skupiny filmařů „Za pravdu“ začali členové 10. oddílu Junáka vydávat letáky.


V květnu 1949 František Zahrádka doprovodil skupinu skautů z Českomoravské vysočiny k hranicím s Bavorskem v Heidmühle. Do té doby uletěla z Č. Budějovic z letiště postupně 3 letadla. Poté byl rozkazem ministra obrany z února 1949 zakázán přístup příslušníkům západního odboje do objektu.
Tím byla dána příležitost skautům – znalcům Šumavy – k pomoci těm, kteří potřebovali pomoc při odchodu za hranice. Zahrádka se zúčastnil 4 akcí, z čehož ze 2 přechodů byl usvědčen. Převáděl osoby, kterým v komunistickém režimu hrozily tresty. Ukončení aktivit bylo dáno zatčením v bytě rodičů 3. září 1949 a převezením do Štefánikových kasáren orgány OBZ. Následovaly kruté výslechy, na jejichž konci byla zpráva, kde pro tři zúčastněné v čele s Františkem Zahrádkou byl navržen trest nejvyšší, to je trest smrti. Rozsudek byl vynesen Státním soudem 8. a 9. 12. 1949.
Rozsudek, ve kterém byl Zahrádka uveden na místě prvním se sazbou 20 let zostřené vazby, byl vynesen rychle. Trest nejvyšší nebyl vynesen z důvodu, že nedosáhl 20 let.

Amnestii ne

Ani to Františka Zahrádku nezlomilo, což dokumentují hlášení kázeňských trestů, a jako nepolepšitelnému zločinci mu byla zamítnuta amnestie v roce 1960, kde bylo uvedeno, že byl placeným agentem imperialistických rozvědek.


Další zamítnutou amnestií byla ta z roku 1962. Propuštěn byl 3. 9. 1962 po 13 letech věznění. Františku Zahrádkovi soud předepsal náhradu trestního řízení a peněžitý trest, což připomíná soudy v ČLR, kdy pozůstalým po popravách byla účtována exekuce.


V roce 1968 (6 let po propuštění) v Příbrami spoluzakládal K 231, ve kterém byl zvolen okresním tajemníkem. V kolaborantském časopise Tribuna o Zahrádkovi tajemník ÚV KSČ Oldřich Švestka uveřejnil lež, že ze strachu před trestem pro zpronevěru uprchl v roce 1950 do Rakouska, kde byl vyškolen anglickou zpravodajskou službou.


Zahrádka mu v dopise sdělil, že na období má alibi. V té době byl po odsouzení v roce 1949 v samovazbě na Borech. Výkon trestu byl vykonán v nejtěžších podmínkách – při těžbě a třídění uranové rudy, též i ve věži smrti.

Pod vlivem uranu

I přes působení při práci s radioaktivními surovinami mu byl na návrh StB zamítnut léčebný pobyt v Jugoslávii.
Po roce 1989 zakládal v Příbrami Konfederaci politických vězňů. Podílel se na zlepšení informovanosti o letech 1948–89, v roce 1991 se účastnil založení Muzea III. odboje v Příbrami. Muzeum od roku 2003 řídí, ač ústředím KPV není uznáván. Jeho činnost byla oceněna řadou uznání.


Podílel se s Jiřím Majerem na vybudování památníku obětí komunismu v lágru Vojna u Příbrami. Protože byl vězněn se spisovatelem Jiřím Stráským, přijal funkci u tří filmů (Bumerang, Uniforma, Kousek nebe) a seriálu Zdivočelá země. S režisérem Milanem Maryškou se zúčastnil jako poradce seriálu Ztráta paměti. S režisérem Hynkem Bočanem vzpomínali v pořadu Krásné ztráty Michala Prokopa. Za zásluhy při založení Muzea III. odboje a postoj zatotality obdržel pamětní list Příbrami.