Už za několik dní vysejí na pole, vzdálené jen zhruba patnáct kilometrů od krajské metropole, geneticky upravenou kukuřici, odolnou vůči plevelům a bázlivci.

Pokusná plodina poroste na rozloze čtrnácti hektarů, což pro představu odpovídá ploše o velikosti čtrnácti českobudějovických náměstí Přemysla Otakara II.

„Je to kukuřice jen na pokus a bude podléhat přísným opatřením na výsev, ošetřování a likvidaci,“ ujišťuje vedoucí vědeckého projektu Oxana Habuštová z Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích.

Mezi zemědělskou úrodu a do sklizně se geneticky modifikovaná kukuřice dostat nemůže a nemůže se ani namnožit samovýsevem. Všechny pokusné rostliny se totiž zlikvidují ve stadiu, kdy ještě zrno nemůže vyklíčit. „Kukuřice ve voskové zralosti se rozseká na jeden centimetr velké kousky a zaorá se do půdy,“ upřesnila Habuštová.

Vědecký pokus potrvá tři roky

Pokus v jižních Čechách potrvá tři roky a klade si dva hlavní cíle. Za prvé budou vědci testovat, jestli uměle upravená odrůda ovlivní přirozené nepřátele bázlivce kukuřičného a samozřejmě zda také odolá přímému napadení tímto škůdcem, pokud se v porostu vyskytne.

Druhým cílem pokusu je zjistit, jestli je z biologického a ekologického hlediska škodlivější geneticky modifikovaná kukuřice, nebo používání širokospektrálních insekticidů ve formě granulátu k hubení larev bázlivce a jiných žravých půdních škůdců.

„„Insekticidy jsou chemické přípravky určené k hubení hmyzu v jeho různých vývojových stupních, jsou drahé a zabíjí i užitečný hmyz. Zasahují zejména nervový systém hmyzu, a to dýchacími orgány, při požití a také pouhým kontaktem s tělem hmyzu. Genetická modifikace oproti tomu chrání jen proti určitému škůdci,“ vysvětlila Habuštová a předeslala, že větší škodlivost budou mít pravděpodobně insekticidy. To potvrdily i podobné pokusy, které se dělaly v menším měřítku v Německu.

Pozor! Nesmí se trhat!

Pole, na němž poroste geneticky modifikovaná kukuřice, je umístěno ve velkém láně daleko od obydlí. Pozemek nebude oplocen, ale ve všech rozích budou výstražné cedule, které upozorňují na to, že se do pole nesmí vstupovat a rostliny se nesmí trhat ani zkrmovat.

Pakliže by se i přesto nějaký zvědavec do pole vydal, bude nejspíš zklamán. „Je to normální kukuřice, člověk ji pouhým okem nepozná. Určit se dá jen analýzou DNA nebo imunologickými metodami,“ řekla bioložka.

Ve čtrnácti hektarovém poli se budou pěstovat na menších, rozptýlených úsecích celkem tři vzorky plodiny: 1. geneticky modifikovaná kukuřice, 2. kontrolní (nemodifikovaná) kukuřice a 3. kontrolní kukuřice, která bude ošetřena insekticidy. Vědci pak budou zkoumat, která kukuřice je šetrnější vůči hmyzu na rostlinách a v půdě a jak si vede v odolnosti vůči škůdcům. Testování potrvá tři roky.

Celý pokus si vyžádal více než roční přípravu a je velmi nákladný. Výzkumníci si pronajímají zemědělskou parcelu a najímají pracovníky na obhospodařování pole. Projekt dotuje grant Ministerstva zemědělství ČR.

„Náročné bylo i získání všech povolení. K projektu se vyjadřuje ministerstvo zemědělství, a zejména ministerstvo životního prostředí,“ poznamenala Habuštová a ujistila, že se nemůže nic stát. Jednak bude modifikovaná kukuřice vždy zlikvidována a jednak upravený gen nemůže člověka nikterak ovlivnit.

Geneticky upravené rostliny se dnes běžně používají. „Dnes prakticky nelze na světových trzích koupit sóju, která by neobsahovala geneticky modifikovanou příměs. V řadě států, například USA, se pěstuje a tedy konzumuje převážně geneticky modifikovaná kukuřice a žádné neblahé účinky nebyly pozorovány. Strach lidí vyplývá jen z nevědomosti,“ uzavřela Habuštová.

Jak jsou na tom jižní Čechy s kukuřicí?

V Jihočeském kraji se kukuřice pěstuje na zhruba třiceti tisících hektarů. Jedním z pravidelných pěstitelů této plodiny je například zemědělských podnik ZOD Borovany. „Kukuřici budeme sít po dvacátém dubnu,“ říká Jindřich Kořínek. Letos budou mít kukuřici na 250 hektarech.

I tady už se potýkají se škůdci, i když mají pozemky v relativně vyšších polohách. „Choroby se u nás začínají objevovat. Zavíječ, sněti,“ vyjmenovává borovanský předseda s tím, že u zemědělců v nižších polohách může být situace se škůdci horší.

Ohledně modifikovaných plodin se nechce Kořínek pouštět do hodnocení. Ale připomíná, že v potravním řetězci už se modifikované plodiny stejně objevují. „Do krmných dávek pro zvířata přidáváme sóju, která je z Ameriky,“ říká Kořínek a doplňuje, že i sója, kterou si kupují spotřebitelé v obchodě, se dodává z Ameriky, kde jsou geneticky modifikované plodiny povolené.

„Kdyby se pěstovala geneticky upravená řepka, která je určená jako surovina pro bionaftu, tak proč ne,“ myslí si Kořínek a dodává, že by třeba mohla potom být levnější.

Bázlivec kukuřičný (Diabrotica virgifera virgifera) je velmi nebezpečným škůdcem kukuřice. Škody páchají larvy na kořenech a potlačují tak růst rostliny. Brouci žerou samčí i samičí květenství a tím zmenšují produkci zrna. Bázlivec se rozšiřuje z jihovýchodní Evropy a v České republice se zatím vyskytuje nejvíce na Moravě, kde v příštích letech hrozí snížení úrody kukuřice. Loni se škůdce objevil i na Pelhřimovsku a Jindřichohradecku.