Edwin Otta, redaktor ČB deníku.Při bližším zkoumání ale vykazují i letní profese značnou zimní pracovní aktivitu.

Příkladem budiž zmrzlinář. V horkých dnech plní jeden kornout za druhým čokoládovou, vanilkovou, jahodovou nebo jinak chutnající chladivou dobrotou. V zimě? Zmrzliny se určitě prodá mnohem méně, sezonní stánky dokonce zmizí úplně! Kde tedy zmrzlináři jsou? Velká část z nich jsou vlastně cukráři. Jen letní chladivou dobrotu vyměnili za větrníky, věnečky, koňakové špičky, kremrole či včelí úly.

A podobně by to bylo při podrobnějším zkoumání třeba se zemědělci – v době sklizně neznají den ani noc. Ale v zimě, i když nejsou na poli, zůstávají jim opravy, péče o zvířata, hnojení a spousta další práce.

Trochu jiným příkladem je plavčík – ten prázdninový. Ten, co v zimě nemusí hlídat na kryté plovárně. Ten by mohl mít v zimě volno. Často je to ovšem brigádník, který v zimě poctivě chodí zase do školy…

Takže se zimním nicneděláním, oplátkou za udřené léto, to není tak jednoduché. Alespoň u nás. Pracuje se v podstatě pořád. A třeba tančí se jen občas, po práci. Bohužel nežijeme o poznání jižněji. Tam prý v létě jen tančí. Asi by jim bylo při práci horko. A v zimě? Ani se neptejme. Stejně nic! Neboť prý: „Mladý Ital v zimě nepracuje a v létě tančí!“