Edwin Otta, redaktor ČB deníku.Zdroj: ArchivUž půl roku je součástí našich životů koronavirus. Slyšíme o něm ze všech stran. Občas třeba bývá slyšet z jedné rozhlasové stanice informace o počtu nemocných na jihu Čech: Tábor 16, České Budějovice 23, Jindřichův Hradec 5… Hodně mi to připomíná hru, v níž Divadlo Járy Cimrmana hlásí teplotu, výšku, rosný bod při výletu. Kdyby to chtěli na zmíněné stanici ještě rozvést, aby čísel měli více, podobně jako v té hře, mohli by přidat informace následujícího rázu: Žloutenka 2, příušnice 1, tyfus 0.

Když slyším ta čísla z éteru, ilustruje to pro mě, kam se celá koronavirová krize posunula. Počáteční obavy u mnohých z nás ustoupily a chaotické jednání vlády jen podpořilo názor, že vlastně o nic nejde. Mohli bychom možná virus vnímat stejně jako výše zmíněného génia. Nikdy je nikdo na vlastní oči neviděl, ale informací o nich je kolem nás plno. A také jejich vliv je nepopiratelný. Koronavirus nás ovlivňuje ohledně práce, dovolené, docházky k holiči nebo do školy. Cimrman nám přinesl moře, výpravu na severní pól nebo řadu vynálezů.

Ovšem jsou tu rozdíly. Například ten, že kvůli koronaviru jsou nyní v karanténě stovky Jihočechů, kvůli Cimrmanovi asi nikdo. Proto bych virus nepodceňoval.

Jen bych požádal vládu a případně i další instituce, když nejdříve vyzývaly k zachování klidu, pak vážně varovaly, následně zase nastolily benevolentní tón, aby nyní zase změnily postoj: "Hlavně žádnou paniku, jak nám doporučujete."