Kdy jindy se mi podaří podívat na lidské srdce, plíce, svaly, cévy, žaludek zhruba z pěticentimetrové vzdálenosti? Po shlédnutí opravdu vynikající výstavy se řadím k těm, kteří v návštěvní knize popisují svůj úžas. Podle mého názoru je přece dobře, že lidská schránka po smrti může sloužit dalším účelům a každý z nás by měl alespoň vědět, kde má ledviny a jak na kosti navazují svaly.


Vůbec jsem na vystavených exponátech, které jednou představovaly fotbalistu, tu zas basketbalistu, neviděl nic nechutného. Takový pohled na zabijačku a všelijaké k tomu patřící procesy se tomu může směle vyrovnat. Není zde ani kapka krve, orgány vypadají jako z gumy či z plastu, jak lze i naomak vyzkoušet.


Každý si samozřejmě utvořte svůj názor, ale doporučuji do Prahy za těly vyrazit. Je to přece jen zábavnější, než listovat atlasy, i když skvěle propracovanými. A že je to neetické? Medici také řadu let chodí na pitvy a nikdo se proti tomu tak ostře neohrazuje. Bodies jsou prakticky jedna velká učebnice.