Výkladů, proč komunisté dostali u nás zmíněnou přezdívku, by mohlo být možná více. Pravdě nejpodobnější ale asi bude hledat zde souvislost mezi barvou dělnických (a to bych rád zdůraznil) praporů v 19. století, a dalších symbolů, které dnes souvisejí s komunisty a oněmi americkými domorodci – „rudokožci“. Červená je ale zároveň barvou výstražnou. Například stopka na silnici nebo červená ve fotbale.

Komunistům v české politice vystavily nadlouho červenou kartu události v listopadu 1989 a u mnoha lidí tahle červená pořád platí. A nic na tom nezmění ani to, že komunisté tvrdí, že jsou moderní levicová strana a že díky podpoře deseti až patnácti procent voličů mají právo podílet se na správě věcí veřejných. Společnost stále vnímá KSČM s odstupem, a to bude jistě také jedna z příčin, proč s nimi ČSSD neuzavřela v kraji politické spojenectví, které by dosáhlo na pohodlnou většinu v krajském zastupitelstvu.

ČSSD se zatím raději přiklání ke spojenectví s ODS, které je určitě programově riskantnější. Pokud ale chce KSČM přesvědčit o tom, že červenou kartu už si nezaslouží, jistě může. Je to jen na ní. I ve fotbale hříšníkům po jisté době vyprší trest. S tím rozdílem, že v kopané je délka trestu přesně dána pravidly. V politice o trestu pro KSČM paradoxně rozhodují voliči druhých stran. A ti zatím určitě červenou pro rudé bratry všichni zpátky do kapsičky nedali.