Všechny usilovaly o titul Král gulášů. V obci nedaleko Českých Budějovic jej vyhlašovali již pojedenácté, letos poprvé však soutěžící museli vařit před zraky hostů, a to navíc v kotlících na otevřeném ohni.


Právě občasné nevybíravé výroky porotců svědčily o tom, že ne každý se s vařením pod širým nebem dokázal popasovat se ctí. Neplatilo to ale o rodinném týmu Sobíškových, který jednoznačně zabodoval u obou porot a odnesl si hned dvojí prvenství. Získal 226 z 250 možných bodů. A nebylo to poprvé, titul Gulášový král už Jaromír Sobíšek získal v několika předchozích letech. „Měl špičkové parametry, to byl guláš, jak se patří,“ vysekl nejlepším kuchařům poklonu i odborník na slovo vzatý Petr Stupka.


„Do guláše dávám vždy dobrou papriku, mírně pepře a trošičku chilli papriček. Příprava chce čas, při vaření se nesmí chvátat, nechtělo to žádnou vysokou teplotu, pak kotlík vařil líp než plotna v kuchyni,“ prozrazuje to nejdůležitější pravidlo vítěz soutěže. Vaření je jeho koníčkem a doma není jeho doménou jen guláš. „Já mám nejraději taťkovu svíčkovou,“ prozrazuje dcera a zároveň platná pomocnice při soutěži Petra. I ona má praxi z domova, ale už dávno její role v kuchyni nespočívá jen v přinášení surovin či loupání cibule. „Třeba špagety, koláče, bábovky a dorty dělám sama,“ říká skromně.


Další dobroty bude moct vařit i s pomocí praktických cen, které spolu s tátou vyhrála. Také ostatní si odnesli většinou něco užitečného do kuchyně a navíc i radu kuchaře Petra Stupky, jak na dobrý guláš: „Je třeba mít dobrou papriku, při vaření na ohni je třeba ale také opatrně zacházet s česnekem, část se dá na začátku, část až před koncem vaření, v mnoha guláších chybělo víc majoránky, tu a tam z nich byla cítit umělina po zaručených přísadách. Několika týmům se připekla paprika, buď na začátku, nebo při dušení na okraji a oni to seškrábli dovnitř, pak byly guláše hořké. Úspěšné může být mírné zahuštění chlebem, naopak příliš feferonky přebije opravdovou chuť guláše.“