Po následující tři měsíce bude jejich domovem plastová krabička s mechem nebo plátěný pytlík zasypaný pilinami. Navíc nedostanou vůbec nic k jídlu. Ani jedno jim ale vůbec nevadí, naopak to nutně potřebují. Řeč je o plazech a obojživelnících ze Zoo Ohrada u Hluboké nad Vltavou, jež ve čtvrtek ošetřovatelé uložili k zimnímu spánku.

„Chováme české obojživelníky a plazy, kteří v přírodě na zimu zalézají do míst, kde přečkávají chlad. To samé tedy potřebují, i když žijí v zajetí,“ vysvětlil Roman Kössl, zástupce ředitele zoo.

Pro zdejší zvířata trvá zima jen tři měsíce, dlouho se na ni však připravují. Již na konci podzimu zhasínají ošetřovatelé světla ve vyhřátých teráriích a přestávají zvířata krmit. „Stejně jako v přírodě nacházejí postupně méně a méně potravy. Je totiž důležité, aby se jim před zimováním pročistila střeva,“ dodal Kössl.

Po novém roce pak ošetřovatelé zvířata uloží k zimnímu spánku. Obojživelníky, například mloky skvrnité, ropuchy krátkonohé, rosničky zelené, kuňky obecné nebo čolky, přestěhují z terárií do plastových krabiček vyložených vlhkým mechem. Ty uloží v místnosti, kde se teploty pohybují okolo 18 stupňů Celsia. Po nějaké době se zazimovaní obojživelníci přesunou do ještě chladnějšího prostředí, až nakonec skončí ve sklepě zadního traktu zámku Ohrada. Tam teploměr stále ukazuje hodnoty mezi třemi až osmi stupni.

Podobně vypadá proces zazimování i u hadů. „Každý z nich dostane svůj plátěný pytlík, do kterého jej uložíme. To je pro ně běžná věc, v pytlících se normálně transportují a cítí se tam dobře. Jsou ve tmě, nevidí ven, a proto je nic nedráždí ani nezlobí,“ popsal Kössl. Sáček s hadem se poté uloží opět do plastové krabičky s průduchy a zasype hoblinami. Tak ošetřovatelé vytvoří stabilní mikroklima, v němž se drží ideální vlhkost i teplota.

V předchozích letech trávili hadi zimu společně s obojživelníky v zámeckém sklepě, letos tomu však bude jinak. „Pro hady není sklep úplně ideální, protože tam může kolísat teplota. Poprvé tedy využijeme možností techniky a dáme je do staré lednice,“ doplnil Kössl.

Ve svých přechodných příbytcích zvířata upadnou do typického zimního spánku. Všechny fyziologické pochody v jejich tělech se sníží na minimum, klesne jim tepová frekvence, nemusí vůbec přijímat potravu a dýchají jen velice málo.

I když se zimování obojživelníků a plazů může na první pohled zdát zbytečné, je podle Kössla velice důležité, a to nejen kvůli odpočinku. „Pokud bychom zvířata nechali celou zimu v teple a normálně je krmili, nenastartují se u nich rozmnožovací pochody. Samicím se nebudou tolik tvořit vajíčka a samcům pohyblivé spermie,“ zdůraznil.

Právě rozmnožování svěřenců je přitom jedním z cílů zaměstnanců zoologické zahrady. U obojživelníků se jim však stále nedaří podle jejich představ. „Bohužel ještě neznáme všechny faktory, které rozmnožování ovlivňují, a dosud se nám nepodařilo v umělém prostředí dokonale napodobit všechno, co potřebují,“ komentoval Kössl.

Přesto se Zoo Ohrada nedávno dočkala například mladých rosniček zelených. „Tam bylo důležité ultrafialové záření, hodně světla a také nějaké hormonální nabuzení. Toho jsme dosáhli tím, že jsme jim pouštěli nahrávku skřehotání,“ popsal Kössl. K rozmnožení ropuch krátkonohých podle něj zase pomohlo přestěhování zvířat do venkovního terária, kde na ně působilo přirozené světlo.

Když ošetřovatelé uloží hady a obojživelníky k zimnímu spánku, rozhodně to neznamená, že se o ně nemusí tři měsíce starat. Minimálně jednou týdně nahlíží do krabic a kontrolují, jestli se čolkům, rosničkám i kuňkám daří dobře. Trochu obtížnější je to s hady. „Těm do pytlíků samozřejmě nelezeme. Kdybychom na ně sahali, bylo by jim to nepříjemné a měli by tendenci se hýbat, což je pro ně vysilující,“ připomněl Kössl. Pracovníci zoo tak především sledují okolní podmínky, tedy správnou teplotu a vlhkost.

Přesto je zimování stejně jako v přírodě spojené s určitým rizikem. „Pokud je zvíře nějak oslabené, může se stát, že zimu nepřežije. My samozřejmě děláme vše pro to, aby se to nestalo, ale i tak je to určitá zkouška odolnosti jedince. Loni nám takhle bohužel uhynuly tři užovky stromové,“ uzavřel Kössl.