Když prochodil Vladimír Kolář z Lišova Alpy křížem krážem a byly mu už malé, zatoužil po vyšších cílech. Vzal proto svou manželku Věru i pár přátel a v roce 1987 vyrazili za dobrodružstvím do Kašmíru.

„Je to nádherná země, ale pak se tam začalo válčit a nejezdí tam proto žádní turisté,“ vzpomíná čtyřiapadesátiletý profesionální hasič. Kromě Kašmíru, o který vedou už léta spor Indie s Pákistánem, tehdy výprava zavítala i do indického Himaláje. Nezapomenutelným zážitkem tu pro ně byla například jízda indickým vlakem.

Štastné návraty

Nejvyšší hory světa tehdy Vladimíra Koláře uchvátily. O rok později proto neváhal, využil možnosti a pod vrcholky osmitisícovek se vrátil znovu. „Doletěli jsme do Dillí a pak jsme se přesouvali přes celou Indii do Západního Bengálska. Tam jsme smontovali kola a vydali se přes turistické centrum Kalimponk do Sikkimu,“ popisuje Vladimír Kolář.

Do roku 1975 byl Sikkim buddhistickým královstvím. Protože se však místní obyvatelé obávali, že dopadnou stejně jako Tibeťané, souhlasili s tím, že se země stane indickou republikou. „Jsou tam úžasné chrámy. Strávili jsme tam tehdy tři neděle a najezdili kolem 900 kilometrů,“ říká Kolář. Úsměvnou vzpomínkou zůstává pro české dobrodruhy i setkání s tamním ministrem turistiky. Pozval si je, protože obdivoval jejich horská kola, která v té době místní lidé vůbec neznali, a chtěl je nějak propagovat.

Prozatím naposledy se Vladimír Kolář dostal do Himalájí loni, kdy podnikl s manželkou a přáteli expedici do Nepálu. Jako jedni z mála našinců se dokonce dostali až do Tibetu. „V Nepálu záleží na tom, do jaké oblasti se člověk dostane. Je tam hodně turistických oblastí a dělají z toho fabriku na peníze,“ upozorňuje. Oproti tomu Tibet jej překvapil poměrně příjemně. „Ráz zdejších vesniček se zatím moc nemění a lidé tu žijí v domcích ze dřeva a kamenů a vaří na ohništi uprostřed kuchyně,“ popisuje Vladimír Kolář tamní zvyky. S rozvojem turistického ruchu se však obává i toho, že za pár let země zcela ztratí svou původní a civilizací nedotčenou tvář. Na své expedice vyrážejí Kolářovi s cestovní kanceláří jednoho svého známého. Oceňují zejména to, že se jim přizpůsobí místem i termínem. Před několika dny se vrátil nadšený cyklista Vladimír Kolář z Pyrenejí. Na kole dorazil i na rozhovor pro Deník, ačkoliv byl ještě předtím na Kleti. „Příští rok bych rád vyrazil do Jižní Ameriky do And. Další kamarád chce ale projet na kole nejvyšší silniční sedlo na světě (5600 m) v Indii, tak uvidím, kam mě vítr zanese,“ směje se cestovatel.

Jedno staré přísloví říká, že odvážnému štěstí přeje. Člověk, který se na kole projížděl pod nejvyššími horami světa, v sobě musí mít odvahy pořádný kus. Je tedy možné, že se s dalšími jeho dobrodružnými historkami čtenáři Českobudějovického deníku ještě v budoucnu setkají.