„K hasičům jsem přišel v osmnácti, to nás dal dohromady pan Malík. Tehdy jsme měli v měšťance loutkové divadlo, které pan učitel Salák koupil od pana Nováčka z Radostic. Byl povoláním švec a vyřezával loutky," vzpomínal na začátky loutkového souboru Jiskra jeden z jeho členů Václav Hanzal. „Od něj pak škola koupila divadlo za pět tisíc, stovku dostal navíc za to, že nám to divadlo dopravil na vozíku," pokračoval člen souboru ve vyprávění. Rozbité loutkové divadlo se tak na nějaký čas přesunulo na půdu místní školy, aby jej o pár let později mohl Václav Hanzal se svými kamarády vytáhnout. „V roce 1955 tady řádila slintavka a kulhavka a veškeré zábavy byly zakázané, tak jsme si s klukama vzpomněli, že je na půdě to divadlo," vyprávěl Václav Hanzal.

Ještě týž rok se tak loutkový soubor Jiskra poprvé představil publiku. První představení s názvem Pan Franc na zámku sehrál soubor v malovaném sále zdejšího zámku. Tady také našel své zázemí, i když jen na jeden rok. „Potom se to začalo ve škole přestavovat, tak jsme se museli stěhovat sem," řekl bývalý režisér loutkového divadla. I odtud ale musel soubor po několika letech odejít a dát si na dva roky divadelní pauzu.

„Divadlo jsme ale chtěli hrát pořád, tak stejně jako jsme si postavili hasičárnu a klubovnu, vybudovali jsme i sál. Za 18 měsíců byl hotový," vyprávěl Václav Hanzal. A ten je jejich útočištěm dodnes.

„Jsme staromilci, hrajeme klasické pohádky a hry," řekla vedoucí souboru Helena Soldánová. „Líbí se moc, zejména dětem. Také dospělí je kvitují. Nejoblíbenější je Kašpárek, Šípková Růženka, Kašpárek v pekle, Rozmarná princezna nebo Postel pro anděla," vyjmenovala jen několik z mnoha her Helena Soldánová s tím, že loutek mají v souboru asi 80.

„Nechali jsme si na loutky zhotovit vitríny, protože jsou poměrně drahé," vysvětlovala režisérka souboru, který převzala po svém otci Václavu Hanzalovi. „My jsme je původně mívali v zákulisí pověšené v igelitových pytlích. Tam se na ně ale prášilo a samozřejmě to bylo nepřehledné. Tak jsme si řekli, že s tím musíme něco udělat, protože už se nám pár loutek také ztratilo," doplnila.

Za sezonu sehraje borovanský loutkový soubor kolem desítky představení. Na nedostatek diváků si stěžovat rozhodně nemusí. „Na představení chodí mladší i starší. Výhodou je, že sem chodí rádi i dědečkové a tatínkové, protože je tady výčep. Pánové si tady sednou, dají si pivo a děti se v sále dívají na pohádku," vyprávěla Helena Soldánová. „Při každém divadle musí být také přestávka, protože děti si musí koupit v bufetu pitíčko a lízátko," dodala vedoucí souboru s úsměvem. Sezona pro soubor končí zájezdem na Skupovy Strakonice, což je přehlídka loutkových představení. Koncem března a potom už jsou z loutkářů zase hasiči a začíná se trénovat na soutěže.

Nejvýraznější akcí je prosincová Peklománie. Tu organizují a zajišťují už šest let hasiči ve spolupráci s městem ve spodní části nádvoří zámku prohlídkou pekelného života s průvodci. Akci v Borovanech pořádají už několik let a zájem je obrovský. Návštěvníci jdou s průvodkyní přes čertí dispečink a pelech, kuchyni či školu, až dojdou k luciferovi, kde se zváží na pekelné váze.

„Tenhle rok nás ale čeká hlavně oslava 60 let od vzniku souboru, kterou chystáme přibližně na začátek listopadu. V jejím rámci se uskuteční výstava v infocentru i pohádkové odpoledne. Chtěli bychom sem pozvat Třeboňáky a pak se také dalo dohromady ještě loutkové divadlo v Lišově, ty bychom tu také rádi uvítali. No a pak posedíme a vyměníme si zkušenosti," přiblížila program oslav vzniku loutkového souboru Helena Soldánová.