„Loni jsme zde byli poprvé a letos jsme se sem zpátky rádi vrátili,“ říká Jiří Šustr, vedoucí směny českobudějovického Hasičského záchranného sboru Českých drah.


„Když je požár, tak ho jedeme hasit. A neděláme jenom to. Nedávno jsme také dokonce chytali bejčka, který utekl,“ vysvětluje dětem, co je obsahem jejich práce. „A co když se zatoulá slon, to ho taky chytáte?“ ptá se hned jakýsi zvídavý klučina. „Když je třeba, tak chytáme i zatoulané slony,“ odpovídá s vážnou tváří Jiří Šustr.


Děti si mohly půjčit ochranné oblečení, helmy nebo hasicí přístroje. Prolézaly auta, občas zmáčkly na houkačku a trpělivě čekaly ve frontě na to, aby po žebříku vylezly na střechu hasičského auta. „Jak jste tam dole všichni malí,“ radovali se ti, kteří byli v té chvíli nebi blíž. Nejvíce se však děti těšily na to, až budou moci stříkačkou skrápět stromy. „Škoda jen, že hasiči nepřijeli už minulý týden, když bylo to vedro,“ směje se jedna ze školních učitelek.


„Až budu veliký, budu hasič jako táta,“ říká přesvědčivě šestiletý Jiří Šustr, jehož otec do školky hasiče přivezl. „Nejvíc se mi líbilo, jak jsme byli na střeše auta,“ svěřuje se nadšeně sedmiletý předškolák Vojta. „Ale ještě lepší bylo, když jsem chodil v tom jejich hasičském oblečení.“