Od narození je nevidomý a trpí silnou nedoslýchavostí. Přesto studuje v současné době dvě vysoké školy – budějovickou teologickou fakultu a právnickou fakultu v Praze, kde má individuální studijní plán. Jako postiženému mu velmi vadí změny v oblasti sociálního zabezpečení, které teď připravuje ministerstvo práce a sociálních věcí. Za hlavní problém považuje rušení průkazek ZTP/ P. Skončit by měly už na konci letošního roku.

„Je to taková naše druhá občanka. Zajišťuje nám třeba, že můžeme jezdit v městské hromadné dopravě zadarmo i s průvodcem. Máme díky tomu slevy na bankovní poplatky nebo na telefon, bez kterého se neobejdeme. Dostaneme se také na různé kulturní akce, které by pro nás byly jinak těžko dostupné,“ popisuje 22letý Marek Müller z Budějovic.

Ministerstvo chce tyto průkazy zrušit ke konci letošního roku, nahradit je mají takzvané sociální karty. Nikdo však pořádně neví, jak budou vypadat a jaké výhody svým držitelům přinesou.

Handicapovaní lidé se obávají i toho, že jim ministerstvo zkrátí příspěvky na nákup nezbytných pomůcek. Ty bývají často velmi drahé. „Z invalidních důchodů, které dostáváme, musíme zaplatit především elektřinu a jídlo, stejně jako všichni ostatní. Nevím proto, kde pak na nákup pomůcek vezmeme peníze,“ říká Müller. Přestože žije s rodiči, bez pomoci okolí se neobejde. Trvalého asistenta si však nemůže dovolit, spoléhá proto například na pomoc spolužáků. „Mám ve škole takový okruh lidí, kteří se mi věnují. Potřebuji odvést na autobus nebo aby mi někdo přečetl nějaké materiály,“ vysvětluje Marek Müller.

Neméně závažným problémem, který přidělává invalidům další vrásky, je změna ve vyplácení příspěvků na péči. Dosud je dostávali takzvaně na ruku, teď by je však měly mít k dispozici pracovní úřady, které je pak budou proplácet. „Není možné, aby byl člověk jen s rodinou. Máme spoustu aktivit a koníčků, se kterými nám lidé pomáhají. My si z těch peněz můžeme zaplatit, koho chceme. Je na nás, jak se s ním domluvíme a jak ho odměníme,“ vysvětluje Müller.

Mezi jeho největší koníčky patří plavání, tanec a pěší turistika. Dodává, že podle nové směrnice by museli postižení vypisovat v podstatě na všechno faktury, které následně přinesou na úřad, a ten je za ně příjemcům proplatí. Jedinou výjimkou prý mají být případy, kdy se stará o nemohoucího osoba blízká.

„Takových lidí, kteří vám pomáhají, můžete mít třeba pět nebo šest. Nedovedu si představit, jak je budeme bičovat k tomu, aby šli na úřad práce s nějakým papírem. Je to hrozně byrokratické a v podstatě to omezuje naši svobodu,“ stěžuje si Marek Müller. Má strach z toho, že toto nařízení může mnohé dobrovolníky od pomoci postiženým odradit. „Mám pocit, že nám tím stát hází klacky pod nohy. Vracíme se tím před rok 89, kdy jsme seděli jen doma a nikam jsme nesměli,“ neskrývá Müller své rozhořčení.

V úterý se proto vypravil s ostatními postiženými na demonstraci v Praze. Vystoupil na ní i ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek, který prý uklidňoval přítomné, že jim žádné podstatné změny nehrozí. Oni s tím však nesouhlasí. „Velmi dobře jsme si ten zákon prostudovali a to, co říká pan ministr, není pravda,“ vysvětluje Marek Müller. Jeho slova potvrzuje i Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením. „My i ostatní organizace jsme dali připomínky a uvidíme, co bude dál. Pan ministr však neustále překrucuje fakta,“ uzavírá Krása.