„Úplná novinka. Tři sta let stará,“ lákal kolemjdoucí na holašovických slavnostech muž v bílé haleně a mlynářské čepici. „Prsty musí být suché, nesmí být mastné ani mokré,“ vysvětloval zájemcům, které případně neodradilo, že hříčka není automatická. A potom popotahováním za provázek, vycházející ze slepičky a řádně opatřený kalafunou, vyloudil zvuk k nerozeznání podobný od kvokání.


„Jezdím sem od prvního ročníku. Máme tu stánek s vodníky, čarodějnicemi a dalšími pohádkovými bytostmi,“ popsal Vávra šíři své nabídky, kterou přivezl z městečka poblíž Poděbrad. „V Pečkách na šestnácté koleji,“ zacitoval pohotově ze Švejka pár řádek o svém bydlišti pro připomenutí méně znalým v zeměpise, s nadějí, že se tápající zorientují alespoň literárně. Vzápětí popřál hezký den a provázen neutuchajícím kvo, kvo, kvo, vyrazil dál.