Tehdy se zde těžilo stříbro. Dolování v Rudolfově a okolí skončilo až v roce 1910, kdy byl uzavřen poslední důl na lignit. Slavná tradice oslovila i Vratislava Klaboucha, který od mládí sbíral vzpomínky pamětníků, staré fotky a další památky na hornickou minulost města. Založil hornické muzeum a stál i u zrodu slavností. V roce 1990 dal dohromady naučnou stezku. Nyní město a zakladatel slavností získali ocenění z rukou slovenského ministra hospodářství Juraje Miškova.

Za co se vlastně uděluje medaile, kterou jste dostal?
Přesný název je Čestný odznak ministra hospodářství Slovenské republiky za zachování tradic. Popravdě, bylo to velice nečekané nejen pro mne. Především odkud to přišlo. Dlouho jsem si lámal hlavu, proč právě já. Určitou roli musela sehrát originalita našich hornických slavností laděných do doby rudolfínské. A pak zřejmě také to, že v Rudolfově proběhlo v roce 2004 setkání hornických měst, které je pokládáno za nový start v historii akce. My jsme tehdy zavedli symboliku, například putovní prapor starostů a primátorů nebo dali celé akci význam cenou Český permon. Pro všechny to bylo obrovské překvapení, které od malého Rudolfova nikdo nečekal.

Uplatnily se vaše nápady ?
Od té doby ostatní včetně největších měst jako je Ostrava nebo Jihlava přejaly tento model. Až mi z toho trochu naskakuje husí kůže. Před třemi lety přejali částečně tento model i Slováci. Jejich setkání však podporuje svou účastí i prezident republiky. O tom se Čechům zatím může jen zdát.

Kolik medailí se asi uděluje ?
Letos se jich udělovalo ve Spišské Nové Vsi deset. Já byl jediný zahraniční účastník. Malý dekret nese číslo 95. Vím, že z Čechů jsou nositeli například předseda Obvodního báňského úřadu v Příbrami Miroslav Šťastný. Jsem určitě pyšný, ale zároveň je mi trochu nepatřičně. Přál bych si, aby ji vzali za svou všichni, kdož se obětavým způsobem podíleli na slavnostech ať už na počátku, nebo teď. To prostě nemůže být jen moje cena.

Od kdy se pořádají hornické slavnosti, které jste založil a vedl v prvních letech?
První se uskutečnily v roce 2000. Cítil jsem tehdy nedůvěru, ale skončilo to všeobecným překvapením a jásotem, což všechny obětavce nesmírně nabilo. Od roku 2005 již vedou slavnosti noví lidé a já jen pomáhám. Zaplať Pán Bůh to funguje a pokračuje, za což všem nesmírně děkuji.

A co hornické muzeum?
S muzeem otevřeným v roce 1996 je to podobné. Pokud to má být k něčemu, pak je to práce a starost pro někoho na celý život. Samozřejmě záleží na možnostech. Když člověk něco moc chce, tak těžkosti neexistují. Přijdou obvykle, až když toho dosáhne.

Jak živá byla hornická tradice, než jste ji oživil?
Řekl bych, že docela mrtvá (smích).

Jste historik nebo jen poučený laik/amatér ?
Já jsem opravdu jen ta druhá kategorie, historie je pro mne srdeční záležitost. Samozřejmě nejen ta rudolfovská. I když z Rudolfova se pochopitelně odměřují všechny vzdálenosti a kolem se točí celý svět. I České Budějovice přeci zůstanou pod Rudolfovem na věky věkův, ne? Tedy alespoň podle zeměpisných kót. (smích).

Za slavnostmi od počátku stojí parta lidí, dnes představovaná Společností přátel Rudolfova, jak jste zmínil je to cena i pro ně…
Už jsem řekl, těm patří největší dík. Antonín Vítovec, Hana Kuboušková, Jana Malšovská, ti nesou ten prapor dál. Víte, já si vždy zakládal na velikosti překvapení, v určitý moment jsem ale přijal tezi, že nejde o to být nejlepší, ale o to, že se něco děje a lidi mají dobrý důvod se sejít. Nemusí to být vždy dokonalé a daleko viditelné, ale musí to být příjemné, tak nějak laskavé. Tohle se daří a mne to taky naplňuje.

Předává se ještě na srazech horníků permoník z Rudolfova?
Nejenže se předává, tento víkend se bude v západočeském Stříbře na 14. setkání hornických měst předávat dokonce sedm sošek, to je rekord. Sošky přitom vyrábí stále Jirka Reindl z Rudolfova. Horníci tuto tradici ctí. Mimochodem Slováci chtějí předat ve Stříbře další vlastní ceny za uchování hornických tradic dvěma českým městům. První převezme primátor Jihlavy a druhou starosta Rudolfova. I to je pro nás obrovská čest.

Jak vidíte budoucnost muzea, slavností a hornických tradic v Rudolfově? Dodá jim třeba nový impuls zpřístupnění Eliášovy štoly pro veřejnost v nedalekém Úsilném? Štola ostatně sloužila více revírům…
Eliášova štola je ukázkou vytrvalosti a prozíravosti starosty obce Úsilné Pavla Kašpárka a já věřím, že úsilenské zastupitele strhnul příklad z Rudolfova. Společná koordinace aktivit koneckonců nemusí být tak nereálná, už spolupracujeme. V kontaktu jsme i s panem starostou Vidova Tomášem Šedivým. To je přesně mé přání jak posunout věci dál. Já stejně věřím i přes všechny krize, že tahle vize má smysl, notabene když už si nás všimli i Slováci…