Nedatovaný snímek hostince U kapra v Široké ulici z archivu rodiny Žižkovy byl pořízen v rozmezí let 1906 až 1910. Lze to odvodit podle toho, že do domu vlevo se nastěhovala firma Antonína Krátkého roku 1906 a v roce 1910 byl dán hostinec do exekuční dražby. Na snímku stojí na čelním místě majitel domu a hostince Josef Žižka, vedle rodinní příslušníci a personál. 

Na poutačích je namalován kapr, světlo nad vchodem má stínítko v podobě šupin. V roce 1993, když se dům opravoval (po obývání Klubem důchodců a poté nepořádnými občany), otloukla se vrchní omítka, objevila se ve vchodu po obou stranách malba velkého barevného půllitru s pěnou a nápisem U KAPRA – ZUM KARPEEN. To už však měl původně renesační dům s klasicistní fasádou jiný tvar vchodu.

Hostinský Josef Žižka z Vodňan koupil tento právovárečný dům s hostincem U kapra v roce 1898 od Josefa Tesaře za 21 000 zl. Otevření hostince oznámil v místních novinách: „V úctě podepsaný dovoluje sobě velectěnému P. T. obecenstvu oznámiti, že otevřel dnem 1. dubna 1899 chvalně známý hostinec U Kapra v Široké ulici. Čepovati budu znamenité pivo z Českého akciového pivovaru. Josef Žižka, majitel hostince.“ Současně děkoval pánům zákazníkům ve Vodňanech, kde byl hostinským předtím, za projevenou přízeň.

Hostinec nějaký čas prosperoval, ale v roce 1910 šel do dražby. „Při exekuční soudní dražbě dne 12. března 1910 u c. k. okresního soudu odbývané vydražil Měšťanský pivovar dříve Josefu Žižkovi patřivší hostinec U kapra za 26.800 K. Ku dražbě dostavilo se 7 kupců,“ píše se. Hostinským se potom v nájmu stal Václav Štěpánek, o kterém vlastenecké noviny uvedly, že je syn českých rodičů, ale byl ve Vídni, nasál německé kultury a jest nyní Němec. Ke „Kaprovi“ dodával pak pivo Měšťanský pivovar.

Václava Štěpánka střídala ještě před 1. světovou válkou hostinská Cecilie Kanzelsbergerová. Hospoda U kapra byla pořád plná. Za války v roce 1917 byla hostinská odsouzena okresním hejtmanstvím k pokutě 10 K za nedodržování policejní zavírací hodiny. V platebním výměru bylo dále uvedeno, že v případě nedobytnosti vyměřené částky jest 24 hodin vězení. Není to doloženo, ale zřejmě paní Cecilie Kanzelsbergerová zaplatila a nešla „sedět“ 24 hodin.

V období 1. republiky bylo U kapra výchozí a konečně stanoviště soukromé automobilové nákladní dopravy. Byly to linky z Frymburku, Malont, Německého Benešova, Nových Hradů a ze Stropnice.
V letech 1898 a 1899 sídlila v I. poschodí nad hostincem U kapra lidová knihovna. Po roce 1948 za hostinského Františka Brože bylo U kapra stále plno. V chodbičce bylo okénko pro prodej piva do džbánků. Zákazník (děti, když šly tátovi pro pivo) tak dostal pivo „přes ulici“, aniž by šel do výčepu.

Hostinec U kapra byl známý jihočeskými lidovými jídly a černým pivem. Chodili tam herci z divadla, úředníci ze soudu a také Pražáci z nového Krajského národního výboru (KNV) zřízeného k 1. lednu 1949. Centrální orgány v Praze předpokládaly (mylně), že ve městě není dostatek schopných úředníků, proto do KNV angažovaly něco Pražáků. Ti chodili na oběd do města a objevili hospodu U kapra, kde se vařilo vepřové, guláše, zelnice, drbáky, cmunda a škubánky s mákem. Nevadila jim ani kombinace máslem maštěných škubánků s mákem, zvaných také šterc, s černým pivem. Škubánky bývaly naškubané ve tvaru lžíce, ale na přání zákazníků, zejména Pražáků, uhnětl jim kuchař šišky. Asi kolem roku 1955 byl hostinec překvapivě uzavřen.

JAN SCHINKO