Houf dětí se v muzejním sále srovnal kolem dlouhého stolu, na kterém mykologové vyskládali do mechového podloží desítky plodnic hub a pečlivě je opatřili lístky s názvy. Vzdělávací pracovník Jihočeského muzea Lukáš Faktor popisuje u vybraných druhů, jak voní, jestli jsou jedlé nebo jedovaté… Žáci 5. a 6. třídy ze ZŠ Besednice ochotně naslouchají.

Na stolech je nachystáno na 450 druhů hub. Osm členů Mykologického klubu při Jihočeském muzeu v neděli vyrazilo do lesa, aby výstava, která začala v pondělí 9. října a potrvá až do 13. října, byla dost reprezentativní. „Když teď půjdete do lesa, hub moc nenajdete. Rostou podél potoka, nebo u cest, kde se na zem dostane rosa. V lese je sucho,“ říká za členy Mykologického klubu Jan Blažej a připojuje, že houby ještě mohou růst tam, kde je v podloží rašelina, která drží vodu. Díky dlouholetým zkušenostem ale členové klubu vědí, kam jít, takže výstava nabízí plno druhů hříbků, bedel či muchomůrek, ale i málo známé druhy. V jižních Čechách je celkem známo na čtyři tisíce druhů.

Čtyři místa v republice

„Nejvzácnější houba, kterou tu máme, je čirůvečka oranžovějící,“ ukazuje Jan Blažek na nenápadnou houbičku vysokou několik centimetrů s tenkou nožkou a nahoru vytaženým kloboučkem. „V České republice jsou jen čtyři lokality, kde je zaznamenaná,“ upozorňuje Jan Blažej s tím, že na jihu Čech se před dvěma lety objevila poprvé.

Muchomůrka císařská je zase opačný případ. V Čechách se kdysi podle člena Mykologického klubu hojně vyskytovala. Je doložena za Karla IV., protože byla chutná a oblíbená a servírovaná na královském či císařském stole, dostala slavnostní jméno. V jižních Čechách už se nevyskytuje, ale například na trzích v Itálii se prodává ve velkém, protože tam je běžná.

Výstava hub v Jihočeském muzeu.Výstava hub v Jihočeském muzeu.Zdroj: Deník/Edwin Otta

Změny v zaznamenaných druzích hub souvisejí nejčastěji s přírodními podmínkami. Například různé druhy lošáků jsou podle Jana Blažeje citlivé na čistotu ovzduší. Když bylo extrémně znečištěné od 50. let minulého století, začal lošák mizet. Po roce 1989 se čistota ovzduší zlepšila a lošák se postupně vrací.

Houby rosí a obměňují

„Výstavu obměňujeme, aby byly plodnice čerstvé,“ zdůrazňuje Jan Blažej v pondělním dopoledni a jeho kolega Jiří Souček svědomitě obchází stoly a plodnice rosí. Odpoledne nastoupí v expozici jiná dvojice mykologů. Do muzea přicházejí jednotlivci i školy. Děti z besednické základky třeba spojily návštěvu Budějovic podle učitelky Růženy Staškové i s prohlídkou planetária.

Houby jsou zajímavé nejen svou druhovou pestrostí, ale i symbiózou se stromy. Houby využívají kořenový systém stromů nebo staré dřevo k vytváření podhoubí a samy zase mohou být pro stromy zdrojem vzácných prvků ve výživě. Houby jediné umějí rozložit celulózu, rozkládají listí i dřevo. Najdou si přitom „své“ stromy i na neuvěřitelné vzdálenosti. Například klouzek douglaskový si našel i do Čech dovezené a vysazené jedle douglasovy…

Výstava hub v Jihočeském muzeu.Výstava hub v Jihočeském muzeu.Zdroj: Deník/Edwin Otta

Mykologové nabízejí na výstavě a v sezóně každé pondělí i poradnu pro houbaře. Vede ji mykolog muzea Miroslav Beran, jeden ze spoluautorů výstavy. A jak říká Jan Blažej, každý člen klubu začal tím, že jednou přinesl ke konzultaci nějakou houbu.

Obrázky z Táborska

Na stěnách výstavní místnosti jsou rozvěšené i velké panely s obrázky jedovatých nebo velmi vzácných hub a v předsálí je fotografická výstava hub z Táborska. Expozice Houby mykologicky zajímavých lokalit na Táborsku bude přístupná až do 19. listopadu. Podle Tomáše Svobody, propagačního pracovníka muzea, je součástí doprovodného programu výstavy hub také tvůrčí dílna pro děti z mateřských škol a 1. stupně ZŠ.

„Oblast Táborska je mezi mykology známá nejen tím, že tam bylo na hrázi rybníka Luční vyhlášeno první zvláště chráněné území v tehdejším Československu, kde houby byly hlavním předmětem ochrany. Tato rezervace spolu s dalšími lokalitami, zejména vápencovými územími na Chýnovsku, je po léta systematicky sledována táborským amatérským mykologem Pavlem Špinarem. Houbám Soběslavských blat se věnoval po celý svůj dlouhý život nedávno zesnulý slavný mykolog František Kotlaba, rodák z Vlastiboře u Soběslavi. Pro houby příhodné mokřady se nacházejí také v národní přírodní rezervaci Ruda, jež se stala cílem četných mykologických exkurzí a nedávno byla systematicky mykologicky prozkoumána Lucií Zíbarovou,“ uvedl Tomáš Svoboda.

Korálovec bukový
Houby, které nenajde amatérský houbař možná ani jednou za život. Podívejte se

„Lucie Zíbarová nedávno sledovala houby v údolí Lužnice u Tábora. V Sezimově Ústí působil od začátku 80. let 20. století po dvě desetiletí mykologický kroužek vedený Vladimírem Pravdou, jehož členové navštěvovali různé další lokality na Táborsku,“ připomněl další aktivity mykologů na Táborsku Tomáš Svoboda.

Výstava hub v Jihočeském muzeu.Výstava hub v Jihočeském muzeu.Zdroj: Deník/Edwin Otta

Ze zmíněného kroužku pochází současný mykolog Jihočeského muzea Miroslav Beran, jenž na přelomu tisíciletí řadu let studoval houby arboreta botanické zahrady v Táboře. „Vezmeme-li v úvahu, že houby byly zkoumány třeba i na Písečném přesypu u Vlkova, nutně dojdeme k závěru, že jejich pestrost na Táborsku je obrovská. Pakliže byla za poslední čtyři desetiletí shromážděna bohatá fotodokumentace nálezů, nabízí se myšlenka představit tuto nádheru veřejnosti,“ doplňuje Tomáš Svoboda.

Speciál houby bannerZdroj: Deník/Jan Lakomý