„Jsme povinni deklarovat podrobné informace o každém kusu hovězího masa, zda se jedná o maso z mladého býka nebo z krávy, dokládat jeho stáří, původ majitele, kdy a kde bylo zvíře poraženo, zatímco nabouranému masu zvenku stačí jen informace o zemi původu,“ zlobí se majitel jatek v Týně nad Vltavou Václav Kozel.


Zdaleka přitom nejde jen o administrativu spojenou s dokládáním všech povinných údajů. „Odvíjí se od toho samozřejmě kvalita masa a tím pádem i jeho cena. Ta je v případě hovězího z mladého býka vyšší,“ vysvětluje Kozel.


A právě tady je kámen úrazu. Zákazníci zaslepení nízkou cenou blíže neurčeného dováženého masa nehledí na jeho kvalitu a jihočeským chovatelům a zpracovatelům masa pak zůstávají jen oči pro pláč. „Kolikrát už jsem slyšel, že stejné maso mají oproti nám v supermarketu o patnáct korun levnější,“ povzdychl si. „Je to jako srovnávat nové a staré auto,“ upozorňuje.


Novela směrnice, která by mohla podmínky pro dodavatele masa do obchodní sítě sjednotit, je zatím v nedohlednu, a zda se lidé budou umět a chtít orientovat v parametrech, které o ceně jejich bifteku rozhodují, lze jen těžko ovlivnit.


„Pokud je výrobek nezávadný, smí se prodávat,“ poukazuje Kozel na diskutabilní pravidlo, které umožňuje používat v masných výrobcích náhražky, jež mají k opravdovému masu pořádně daleko. „Nejde ale přece pouze o peníze, ale také v konečném důsledku o zdraví spotřebitele,“ míní Kozel.