Jak se může rodič orientovat v nepřeberném množství hraček?
Trh hraček je nasycen a každý rok přibude 60 procent novinek, takže se orientovat dá opravdu těžko. A bohužel 98 procent hraček je z Asie, kde jsou finální výrobky méně kontrolovány. I proto je třeba koupi hraček věnovat pozornost. Výběr hračky je vždy věcí rodičů, nikoli trhu!

Existují u hraček značky kvality, podle nichž bychom se mohli řídit?
Je několik značek kvality a bezpečnosti, ale výrobce si je musí platit, a spotřebitel se v nich stejně těžko sám zorientuje. Zdravotní nezávadnost a kvalitu garantuje například značka Bezpečná hračka. Ještě před třemi lety bylo možné koupit Krtečka s touto značkou, dnes ji Krteček už nemá a dokonce se i tento dříve ryze český plyšák začíná vyrábět v Číně. Existuje také značka shody CE, tzn. že se výrobek shoduje se směrnicemi evropské unie. Od ní je ale pro laiky téměř nerozeznatelná čínská napodobenina CE – China export. Navíc tato značka nezaručuje bezpečnost.

Na co je třeba dát si největší pozor?
Určitě se vyhněte hračkám z PVC, podivně vonícím hračkám, na omak nepříjemnému zboží, malým předmětům připomínajícím dekorace a podezřele levným lákadlům. Rodiče se můžou podívat do evropské databáze nebezpečných výrobků RAPEX, denně tam přibývá velké množství relativně nebezpečných hraček. Přesto státní orgány nemohou vše uhlídat, testovat a vyzkoušet. V každém případě doporučuji nové hračky omýt, nebo i vyprat.  Hračky pro děti do 3 let by měly být podle našich norem omyvatelné a pratelné. V tomto ohledu varuji i před plyšáky z bazaru, které můžou mít v sobě cokoli. Ačkoli jinak mohou být bazarové hračky dobrou volbou.

Platí, že čím dražší hračka, tím kvalitnější?
Řekla bych to spíš naopak – právě již řečené podezřele levné hračky asi moc dlouho nevydrží, bohužel ani cena nemusí být vodítkem – i drahé hračky jsou leckdy nekvalitní.

Podle čeho se má hračka vybírat?
My jako ekoporadna doporučujeme vybírat podle hlediska zdravotní nezávadnosti, podle bezpečnosti, podle věku, vývoje a zálib dítěte a samozřejmě i k šetrnosti k přírodě (zejména v oblasti materiálů). Přihlédnout by se mělo i etickému hledisku (hračku někdo zaplatit musí – buď my penězi nebo třeba asijské děti svým zdravím) a samozřejmě i ekonomickému hledisku, například vybírat místní výrobce. Postupně k výběru vhodné hračky můžeme vést i děti.

Jak vypadá ideální hračka?
Jiný ideál může být pro dítě, jiný pro rodiče. Nejlepší hračka je ta, s níž si chce dítě hrát a která zároveň splňuje kritéria bezpečnosti. Děti často vědí nejlépe, co je pro ně to nej. Často jim stačí různé předměty denní potřeby jako provaz, vařečka, smetáček. Přidanou hodnotu mají hračky vlastnoručně vyráběné, třeba šité, pletené a podobně.

Kolik si myslíte, že by mělo dítě dostat k Vánocům hraček?
Dítě by mělo dostat k vánocům jednu hračku, po které dlouhodobě touží, a určitě knížku. V naší rodině se snažíme, aby děti dostaly maximálně tři až čtyři dárky. Je lepší dát přednost kvalitě před kvantitou a dítě nezahltit, zhruba od čtvrtého pátého dárku už dítě ztrácí zájem a hračku jen rozbalí a hned odloží. Proto chcete-li dětem dát více dárků, je lepší to rozvrhnout během roku. Samozřejmě důležitější než hračka, je trávit s dětmi čas a věnovat jim pozornost.

Můžete nám dát tip na dobré dárky?
Konkrétně to asi nepůjde, ale existuje spousta hraček, které rozvíjí dítě. Jsou to různé skládanky, stavebnice, tatínky oblíbené autodráhy, vláčky apod. Dobré jsou deskové hry, zejména proto, že se děti učí pravidla, střídat se ve hře, vyhrávat i prohrávat, a hlavně hraje celá rodina. Našim dětem dáváme také poukazy, nikoli však peněžní, ale zážitkové, třeba do zoo, aquaparku nebo na nějaké atrakce typu bobová dráha, muzeum lega apod. Poukaz má své tajemství, smysl a hodnotu, učí dítě na zážitek čekat (čekací doba nesmí být dlouhá), ale určitě by neměl být pod stromečkem nikdy jediný, pro děti je potřeba jeho kombinace s materiálním dárkem.

Je ještě něco, co byste k tématu hraček zmínila a nezaznělo?
Je toho hodně, ale ještě dvě věci mám na srdci. První je o tom, že děti by měly dostávat dárky zabalené. Rozbalování je samo o sobě nejen pro ně kouzelné. A nakonec snad jen to, že žádná hračka a luxus dětských pokojíčků nepředčí možnosti, jež nám pro hru a vzdělávání dětí dává příroda, a nic nenahradí čas, který jsme s dětmi při hraní strávili.