Pravidla byla přesně daná. Popsal je prezident pořádajícího 1. Dýmkařského klubu královského města Českých Budějovic Jiří Plecer.

„Všichni dostanou tři gramy tabáku, na jehož přípravu mají pět minut. Soutěžící fasují i dvě zápalky, pomocí nichž musejí dýmku zapálit 
a pak už musí jen tahat. Vyhrává ten, kdo vydrží kouřit nejdéle," vysvětlil Jiří Plecer. Doplnil, že čas vítěze se pohybuje okolo dvou hodin 
a dvaceti minut.

Na jih Čech přijel z Veselí nad Lužnicí i Jan Šnokhous, pro něhož, jak sám říká, je kouření dýmky relaxací. „Jedna rovina je závodění, spíš je to ale o té pohodě, sednout si, nalít si něco dobrého 
k pití, přečíst si knihu a k tomu si zapálit dýmku," vyprávěl Jan Šnokhous a doplnil, že on začal kouřit na vysoké škole. „Patřilo to k tomu životu. Člověk se s dýmkou cítil jako intelektuál," smál se majitel sedmdesáti dýmek. „Jako mají ženy spoustu bot a kabelek, tak obdobně to mají muži s dýmkami," žertoval Jan Šnokhaus. Dýmky si účastníci klání nejen kupují, ale i vyrábějí. Podle Petra Vobořila 
z Votice trvá výroba jedné dýmky deset až dvacet hodin.

„Všechno je to ruční práce, takže se dá říct, že vlastně takový originál," vysvětloval výrobce dýmek Petr Vobořil a doplnil, že správně udělaná dýmka by měla vydržet i několik generací. „Dýmky se vyrábí ze dřeva, konkrétně 
z brieru. To je líska, pod kterou je kořenový val. Rozřeže se na kousky a máme dřevo, 
z něhož se vyrábí dýmky," vysvětloval Petr Vobořil.

„Aby se z dýmky dalo kouřit, musí mít díru na náustek, další na tabák a kanálek. To je vesměs stejné, ale jak se ty díry liší, to už závisí na požadavcích zákazníků," dodal