„Pokud se hádáme, jedině v případě, že manželce říkám, že ji miluji a ona říká, že mě miluje víc,“ říká Miroslav Houška z Českých Budějovic. Naznačuje tak, v čem může být tajemství úspěchu společného života s manželkou Květou. Vzali se na žižkovské radnici v Praze v roce 1958. Teď oslavili s rodinou a přáteli obdivuhodných 65 let od okamžiku, kdy si řekli ano.
Poznali se díky sourozencům. Pan Miroslav, rodilý Plzeňák, sloužil jako vojenský pilot od roku 1955 a od roku 1956 na českobudějovickém letišti. V Praze navštěvoval sestru. Jeho synovci byli stejně staří, jako sestra paní Květy, bydleli ve stejném domě a všechny tři malé děti brával Miroslav Houška na procházky. Díky tomu poznal budoucí manželku. „Padl dotaz, jestli bychom nemohli jít na procházku také bez dětí,“ vzpomíná paní Květa na začátek životního partnerství. Dvakrát ještě vyrazili s dětmi a pak už chodili na procházky bez dětí.
Vzájemná opora
Dva roky spolu chodili, brali se rok po zasnoubení. Bylo to 23. srpna 1958. Výročí oslavili v sobotu na začátku září, mimo jiné už se dvěma vnoučaty a třemi pravnoučaty.
Vyzdvihují, že v sobě navzájem měli vždy oporu. Dnes je jim 90 a 84 let. Šestiletý věkový rozdíl? „Nevadilo to, člověk v něm měl oporu. Mohu za ním přijít se vším,“ říká Květa Houšková. A manžel přitakává, že z jeho strany je to také tak. Paní Květa doplňuje, že také měli společné zájmy. Na prvním místě četbu a pak poezii. Když si ještě za svobodna psali, vybíral pro svou milou pan Miroslav verše a psal je do dopisů. Měli i společný smysl pro humor. „Doplňujeme se v tom, my oba,“ říkají společně.
Milému dala přednost
Než se vzali, odešla paní Květa ze zaměstnání na ministerstvu zahraničí. Kdyby tam chtěla zůstat, musela by na tři roky povinně odjet do zahraničí. Dala přednost své známosti a budoucímu manželovi. Rozhodla se, že bude raději s ním. Nepochybovala o něm. „On byl od počátku solidní,“ zdůrazňuje při ohlédnutí časem a vzpomínce na dobu, kdy se ještě poznávali.
Květa a Miroslav Houškovi při oslavě výročí 65 let svatby.
I když ani manželství před 65 lety nebylo jednoduché. Půl roku to znamenalo bydlet v budějovickém hotelu Central, pak na svobodárně a teprve časem v podnájmu. Ale vždy si vycházeli vstříc. „Chovali jsme se k sobě vždy slušně. Když jsme viděli, že by něco toho druhého ranilo, raději jsme ustoupili. To bylo oboustranné,“ vyzdvihují manželé a dodávají, že se nikdy nehádali, že nikdy nedošlo na vážnou krizi v jejich vztahu.
V kuchyni kuře a ve vztahu i štěstí
Pokud se týká kuchyně, mají společnou zálibu v kuřeti a indické kuchyni, rádi chodí do indické restaurace. A i když pan Miroslav s úsměvem upozorňuje, že pokud se vaření týká, je „ohřívač“, vnučka Nikola připomíná, že když byl s tehdejšími dětmi na chalupě, upekl kuře s nádivkou s liškami. „Dodnes na to vzpomínám,“ říká Nikola Rotbauer.
Podle slavících manželů je ale důležité mít i štěstí. „Musí na sebe padnout ti dva správní lidé. To je otázka náhody a štěstí. Že si na první pohled padnou do oka a pak zjišťují, že s tím druhým chtějí být celý život,“ říká za výjimečné jubilanty Květa Houšková.