Jaké byly zaznamenány nejčastější zvířecí infekce v Jihočeském kraji za poslední období?
Za posledních pět let od vzniku Krajské veterinární správy pro Jihočeský kraj (KVS) byly řešeny případy prokázaných nebezpečných nákaz podle veterinárního zákona u skotu zejména paratuberkulóza, BSE a trichofytóza. U prasat tuberkulóza – ptačí typ. U zajíců tularémie a brucelóza. U drůbeže a ptáků salmonelóza, cholera a ptačí chřipka. U ryb virová hemoragická septikémie (VHS) a infekční hemopoetická nekróza (IHN). U včel mor včelího plodu a varroáza. Mor králíků, popřípadě myxomatóza králíků se rovněž vyskytuje, ale chovatelé mohou své chovy účinně chránit vakcinací. Pokud jde o vzteklinu, tak byly dva poslední případy v Jihočeském kraji zjištěny v roce 2000 v okrese Jindřichův Hradec. Od roku 2004 je Česká republika prostá tohoto onemocnění.


Které z nemocí jsou přenosné na člověka?
Řada nemocí zvířat je přenosných na člověka. Odborně tomu říkáme zoonózy. Z těch, které se vyskytly na území Jihočeského kraje v posledních pěti letech, lze uvést například trichofytózu skotu, což je kožní plísňové onemocnění, dále pak tularémii zajíců, salmonelózu drůbeže. Rovněž také aviární influenzu známou jako ptačí chřipku .


V kolika případech a u kterých nemocí došlo k přenosu na člověka?
Informace o přenosu zvířecích infekcí na člověka KVS neregistruje, to je v kompetenci humánní zdravotní služby.


Jaká opatření provádějí veterináři při potvrzení nebezpečné nákazy?
Mimořádná veterinární opatření (MVO) v ohnisku nákazy, popřípadě u některých nákaz, jsou stanovena i MVO pro ochranné pásmo. Cílem je zdolání nákazy v ohnisku a zabránění jejího rozšíření do okolí. MVO v ohnisku jsou určena pro konkrétního chovatele, MVO pro ochranné pásmo pak pro chovatele chovů vnímavých zvířat v pásmu. O nákazách jsou informovány také další dotčené subjekty – Státní veterinární správa ČR, krajský úřad, městské a obecní úřady a obce. Dále pak Policie ČR, okresní sdružení Komory veterinárních lékařů, příslušný soukromý veterinární lékař. Při likvidaci některých nákaz je nezbytná součinnost s integrovaným záchranným systémem (IZS) kraje, popřípadě i s Armádou ČR.


Jedná se onemocnění, která tu byla vždycky, jen se o nich tolik nepsalo, nebo je jejich výskyt stoupající?

Většina výše uvedených onemocnění se na našem území vyskytovala i dříve, z těch „nových“ jde především o výskyt ptačí chřipky – typ H5N1. Ta byla v České republice poprvé prokázána na jaře 2006 v Jihočeském kraji u labutí, v roce 2007 pak poprvé u domácí drůbeže na Pardubicku. Dále mám na mysli výskyt katarální horečky ovcí – v listopadu 2007, což byl první výskyt v Česku na Chebsku, v Karlovarském kraji, přičemž ochranné pásmo 150 km zasahuje i na území tří okresů Jihočeského kraje – Písek, Prachatice a Strakonice.


Na vesnici lidé nejčastěji chovají králíky, drůbež, skot. Na jaká hygienická opatření by měli pamatovat?
Co se týká hygienických opatření, jde především o základní osobní hygienu jak při chovu zvířat včetně kontaktu s nemocnými nebo uhynulými zvířaty, tak i při stahování, porcování a kulinářské úpravě masa a vajec v domácnosti.


Pokud jde o nebezpečné nákazy u divoké zvěře, čeho by se měli lidépři pobytu v přírodě vyvarovat?
V případě volně žijících zvířat se vyvarovat přímého kontaktu nechráněnou rukou s nemocným anebo uhynulým zvířetem, nález ohlásit myslivci, mysliveckému hospodáři anebo příslušnému obecnímu úřadu. Neopatrnou manipulací může dojít k nákaze člověka, například v případě tularémie velmi snadno.


Jak je to s přenosem infekce z volně žijících zvířat na domácí. Například v případě procházek se psem nebo pohybu koček desítky metrů od obytného stavení?
Možnosti přenosu infekce z volně žijící zvěře existují. Například u přenosu viru klasického moru prasat od černé zvěře na domácí prasata. V případě procházek se psy v přírodě je vhodné mít psa na vodítku, to znamená pod neustálou kontrolou. Kromě možné infekce například od hlodavců, kde hrozí nákaza leptospirózou, může jít o riziko zastřelení při toulání psa v honitbě. Pokud se týká koček, tak toulavé kočky si spíše přinesou klasické „kočičí nemoci“ při kontaktu s jinými kočkami.