Slam poetry je soutěž pouličních básníků. Amatéři veršují, mluví, improvizují a imitují. Tři minuty. Smí si připravit text dopředu a číst jej 
z papíru, tak jsem to ostatně 
v prvním kole udělal já. Je to trochu risk, náročné publikum má raději čistou improvizaci. A názor publika je mimořádně důležitý. Právě diváci jsou ti, kteří svým bodováním výkony básníků sledují.

Samá "S"

S mým nápadem byla ale čistá improvizace nemožná. Pro první kolo jsem si připravil slam složený slovy startujícími stejnou slabikou. Ano, bylo to písmeno es. Na svém slamu jsem pracoval dlouho. V podstatě jsem chodil několik týdnů jako blázen s papírkem 
v kapse a zapisoval kdejakou kravinu na písmeno es, která mě v redakci, v autobuse nebo na hokeji napadla. Poslouchal jsem také rady zkušeného kulturního všudybyla Ondřeje Doležala, který ve své kavárně regionální kola slam poetry už léta pořádá. „Spolupracujeme s brněnským klubem Fléda, kde se koná celostátní finále," vysvětluje s tím, že v Horké vaně se slamuje už tři roky. Sám se aktivně účastní, je příjemným odlehčením na postu moderátora nebo spolumoderátora. „Mě osobně na slamu baví, mimo to, že večer moderuji nebo spolumoderuji, což je samo o sobě adrenalin i zábava, atmosféra neformálního kontaktu účinkujících s publikem. Také spousta překvapení, nikdy se předem neví, kdo přijde a jaké budou vystoupení," usmál se.

Redaktor Deníku Tadeáš Nový.

Kromě (na oko) přísného majitele a průvodce zábavným večerem je i studnicí vzpomínek. „Naposledy se přihlásila slečna do soutěže přímo z publika až během večera. jJdnou se na pódiu slečna místo básničky svlékla do naha. Zakrývala si dlaněmi svá vyvinutá ňadra, takže jsme ji museli diskvalifikovat, protože rekvizity se používat nesmí," připomněl kultovní zážitek.

Těch je ostatně slam poetry plná. Letos moji konkurenti zkoušeli japonské básně haiku, imitaci loňského vítěze Sládi, ze kterého si v jeho nepřítomnosti rádi střílíme, nebo těžce konfliktní slam plný zesměšňování soupeřových veršů.

To nejlepší hned

Nejlepší fór jsem si nachystal hned na začátek. Svůj slam jsem si vytiskl na papír formátu A3, tuto plachtu jsem si složil do tvaru o velikosti krabičky od sirek a schoval do zadní kapsy. Propocenýma rukama jsem jej před publikem rozbalil. Salva smíchu. Ten mě trochu uklidnil. Pro případ trapného ticha jsem byl připraven důstojně odejít, doufajíc, že si tuto krátkou epizodu nikdo nezapamatuje.

Tři minuty mého slamu natáhly nucené pauzy, když se publikum smálo téměř do vykloubení čelistí. Jak rád jsem ty pauzy měl! Bodové ohodnocení prvního kola předčilo všechna má očekávání, průběžné druhé místo z šesti účinkujících. Do Vany jsem nepřišel za osobním úspěchem, vyhrávat už tuplem ne, právě proto mě vřelá a bodově štědrá odezva publika překvapila. Lehce impertinentní a lechtivé slamy jsou, zdá se, 
v kurzu. Také se potvrdilo, že je dobré vzít sebou dostatek kamarádů.

Pauza na pivo

To, co je oficiálně prezentováno jako krátká pauza mezi prvním a druhým kolem, je ve skutečnosti dvacet minut na pivo a úsměv. Jako bych si měl vyzkoušet, co se mnou chvilková a pomíjivá sláva udělá. Ale nebyl jsem tak dobrý, na pivo mě nikdo nepozval, nečelil jsem žádným žádostem o podpis nebo telefonní číslo.

Ve druhém kole jsem statečně improvizoval. Tři minuty tentokrát smíchem nikdo neprotahoval (čest výjimkám – mým kamarádům). Zkusil jsem si od každého něco. Profesionálně jsem poplival výkony svých soupeřů, které jsem ve skutečnosti bezmezně obdivoval, bez špetky humoru jsem vypotil pár veršů a na závěr jsem bez jakéhokoliv verše vypotil nějaký humor.

No co, skončil jsem třetí až čtvrtý zešesti. Na Nového nováčka slušný výkon. Červíka, který se mě ptal, proč jsem si nepřipravil něco pěkného i na druhé kolo, jsem rychle zahnal pocitem, který jsem s odstupem času identifikoval jako hrdost. Postavil jsem jsem se před zhruba osmdesát lidí a dokázal je pobavit. To, že je dva až tři další bavili víc mi nedokáže zkazit náladu. Vždyť Šimon nebyl žádný amatér, ale týpek, kterému bych za jeho perfektní výkon s klidným svědomím pár bodíků, které mu chyběly na první místo, věnoval.

Vítěz budějovického kola Jiří Nebesář.Vítěz Jirka - Sláďa

Do Brna se podíval vítěz Jirka Nebesář z Příbrami. Muž mnoha talentů, který ve druhém kole trochu podváděl a stylem svého kamaráda Sláďi, který balí děvčata v publiku, převálcoval zbytek startovního pole.

Sám se necítil jako vítěz, ostatně vítězství je pro slamery jen nezbytnou společenskou stránkou věci, ke které ale náleží úcta mužů a obdiv žen. „Slam je pro mě výzva postavit se před lidi a svým projevem je zaujmout. Nedělám to ani tak kvůli výhře jako kvůli sobě. Hlavně je to spíš každoroční akce na které se moc pobavím a setkám s přáteli," vystihl význam večera třiatřicetiletý sympaťák.

Publikum se bavilo, večer se vydařil, neměl poražené, jen vítěze. Pro Ondřeje Doležala to byl další povedený ročník. „Kvalita a styl slamerů jsou samozřejmě různé, ale zdá se mi, že je nadprůměrem. Největší úspěch mívají lidé, kteří dokáží takzvaně otevřít svou mysl a text vytvořit a zveršovat přímo na místě," usmál se. Škoda, že mi to neřekl dříve.

Slam poetry

Je to specifický fenomén v prezentaci a vnímání poezie a performance. Vznikl v 80. letech 
v Chicagu, postupné rozšíření do celého světa. Zatímco za hranicemi je běžné čtení připraveného textu, v Čechách je velice populární čistá forma slamu, kdy básník skládá verše improvizací přímo na jevišti. „Slam poetry už má mezi lidmi povědomí, koná se v ČR už snad 12 let, já sám jsem v začátcích akce moderoval 
v Plzni, kde slam pořádal můj kamarád básník Tomáš Kůs," přibližuje začátky českého slamu Ondřej Doležal.