Hlavní článek vánočního vydání Jihočeské pravdy 22. prosince 1990 napsal biskup Miloslav Vlk s přáním, aby byly svátky po celý rok.

Hlavní fotografie zachytila budějovické náměstí, kde lidé – podle rakouských novin jich bylo asi 10 000 – uvítali malou Sylvii Pargfriedovou, která k nám přivezla betlémské světlo, symbol křesťanských vánoc. Po slovech primátora Talíře a biskupa Vlka si občané připálili svíčky.

Po 30 letech doplňme, že Sylvia oheň nepřipalovala! V tom roce se do jeskyně narození Krista nemohlo. Světlo od arabských dětí z Jeruzaléma převzal v Tel Avivu kameraman Walid Kamar a předal je k letecké přepravě rakouské společnosti.

Do Budějovic ten rok světlo nepřišlo poprvé. 23. prosince 1989 odpoledne přivezla jeho „premiérové vydání“ 13letá Sabine Hainzlová. Zvonily jí k tomu zvony z Černé věže. Předala ohýnek Martinu Smolkovi a ten zapálil svíčky na vánočním stromě na náměstí, odkud si světlo odnášeli lidé domů.

Jak vznikla tahle tradice, to má vazbu do Čech. Sudetská Němka Ada Brandstetterová vzpomínala, jak jim u nich doma v Plané u Mariánských Lázní v roce 1941 otec tvrdil, že na vánočním stromě v obci zapaluje svíčky sám Ježíšek. Děti pak na Štědrý den ke smrku pospíchaly a odpalovaly si světlo pro doma. Paní Brandstetterová později předala myšlenku zapojení dětí do Vánoc Helmutu Ober᠆mayrovi, činnému v akci Světlo v tmách. V roce 1986 do ní zapojili i plamen svíce z Kristovy jeskyně v Betlémě.

Komercializace Vánoc se paní Brandstetterové nelíbila. Od roku 2000 začala jezdit se skupinou z Nussdorfu do Vídně pro mírové světlo a s ním rozsvěcovat svíčky také na vánočním stromku v kostele Petra a Pavla ve své rodné Plané. V roce 2007 věnovala městu lucernu, v níž bylo převezeno světlo z Betléma v roce 1986. V příštím roce jel pro ně do Lince starosta a odvezl je odtud i paní Brandstetterové do Nussdorfu, napsal Plánský měsíčník.

A protože s betlémským světlem jsou spojováni skauti, tak ještě historka, jak k tomu přišli. O Vánocích 1988 zaklepala ve Vídni starší, hůře chodící paní na dveře souseda Bertla Grünwalda a povídá: „ Jste přece skaut, ne? Já jsem právě vyzvedla na nádraží betlémské světlo. Předpokládám, že má velký význam i pro vás.“ Nabídla mu, že se s ním o ně rozdělí.

Samozřejmě že chtěl, ale pak si na to vzpomněl až po roce, když připravoval pro skautské skupiny vánoční program. Myšlenka šíření světla z Betléma se ujala a ještě v témže roce se k akci připojili skauti z celého Rakouska.

To už byl do Česka jen kousek…