„Kolatsch je typicky české kulaté pečivo,“ vysvětluje pasovský deník PNP. Popisuje, že jubilejní večer v památníku začal písní „Tief drin im Böhmerwald“ v přednesu Heleny Tomanové. Slavnostní řeč vedl ředitel českokrumlovského muzea Mag. Ivan Slavík . „Mimo jiné připomněl, že už v roce 1923 zdejší občané založili Stifterův památník. Poté, kdy jeho rodný dům v roce 1934 zcela vyhořel, se během jeho obnovy zrodila myšlenka zřídit básníkovi také literární památník.“ Znovu přišla na pořad dne až v roce 1956. „Pro dobu před 55 lety to bylo téměř nepředstavitelné,“ připomíná deník. „V době komunismu v Československu, krátce po válce, měl být pro německy mluvícího spisovatele zřízen památník! Hugo Rokyta z městského památkového úřadu v Praze a Jan Huleš, ředitel českokrumlovského okresního muzea, tyto myšlenku ale prosadili. 23. října 1960 bylo Muzeum Adalberta Stiftera slavnostně otevřeno.“

A list pokračuje: „Až do roku 1989 nevládly pro památník dobré časy. Bylo by třeba si představit tu paradoxní situaci – humanitární a svobodný básník Šumavy ve světě strnulého komunismu . . . Jak často byla slyšet slova, že ‚Rakušáci by si měli dům vzít a odnést do Rakouska‘!“ S rokem 1989 dostal historický dům novou funkci. Od roku 1990 je jejím těžištěm kulturní přeshraniční spolupráce. Ze Stifterova muzea vycházejí impulzy pro trojzemí Čechy, Horní Rakousy a Bavorsko. „Dobu po revoluci pak ztělesňují tři osoby – ředitel Petr Jelínek, starosta Jiří Hůlka a ‚dobrý duch‘ domu a Horní Plané Lenka Hůlková,“ píše PNP.

Starosta Hůlka při „narozeninovém koláči“ poznamenal, že si nikdy nepomyslel, že by měl být někdy jako hlava obce odpovědný za Stifterův památník. „Je ale rád, že Horní Planá má na svém území toto muzeum a tím místo kultury a setkávání přes hranici,“ pokračuje deník. Johann Lachinger z Lince, podle PNP velký pomocník při renovaci muzea, řekl, že muzeum jako dvojjazyčné místo výstav bylo po otevření hranic prvním mostem postaveným mezi Čechami a Horními Rakousy. Použil k tomu výrok Angličana M. Swalese, který o tomto památníku řekl, že „přes Horní Planou vane duch Evropy“. Jako čestný host byl uvítán potomek rodiny šumavského básníka Adalbert Stifter ze Salcburku. „Zmínil, že rodina předala rodný dům před sto lety městu Horní Planá. On sám byl jako dítě v Plané často na návštěvě a podle vlastních slov tady má dobré přátele,“ píše deník.

„Třístoličníková princezna“ Anna I. předala na setkání pozdravy z Reichenau, z druhé strany Šumavy, kde Stifter často pobýval a psal. „‚Paní domu‘ Lenka Hůlková pak pozvala čestné hosty k zapálení a společnému sfouknutí padesáti svíček na dvou velikánských koláčích, které věnovaly místní pekárny,“ pokračuje list. Dodává, že pro narozeninovou oslavu byl připraven také zvláštní pamětní tisk, který si návštěvníci mohli sami vytisknout. Unikát byl následně opatřen datem a číslem tisku. „Jedinečnost této jubilejní produkce byla i v tom, že matrice byla o půlnoci zničena a dotisk nebude možný,“ končí PNP.