Tento budoucí učitel angličtiny a občanské výchovy o sobě říká, že nemá moc rád lidi a když zrovna netouží při koncertě po velké společnosti, zpívá a hraje  na kytaru se zavřenýma očima.

Dělali jste předkapelu Čechomoru. Moje první otázka tedy nemůže být jiná, než jak jste se k tak skvělé příležitosti dostal 
a jakou jste si z těchto koncertů odnesl zkušenost.
Nejprve jsme s nimi spolupracovali na první desce, kterou jsme poslali poslechnout Petru Tolarovi, manažerovi Čechomoru. Ten nám jí pomohl zlepšit a později pustil naše písničky Karlu Holasovi. Ten si nás pak poslechl na koncertě a řekl, že s námi chce spolupracovat. Začal s námi točit druhou desku, zatím jsme letos v lednu natočili jeden singl. Protože  měl teď Čechomor velké turné, nemohli jsme natáčet, tak nás pozvali na pět, šest koncertů dělat předkapelu. Bylo to také proto, abychom  si vyzkoušeli hraní na openairech, na které se jinak moc nedostaneme a abychom zabili čas, když nemůžeme natáčet desku.

Jak jste se dali vaší současnou kapelou Strong Coffee dohromady?
Ještě před kapelou Strong Coffee jsme měli s Patrikem Bartizalem (bubeník kapely Strong Coffee – pozn. red.)  skupinu Good Mood. Chtěli jsme se ale vydat trochu jiným směrem. V té době jsme byli totiž ulítlí na kapelu Led Zeppelin, tak jsme skupinu Good Mood rozpustili.

Dočetla jsem se, že vaší hudbu  lze zařadit pod pojem funk/ rock. Souhlasíte s tím?
Ono se to všude píše a ze začátku to i pravda byla. Deska je však už dva roky stará. Ze začátku to tak opravdu bylo, dneska ale hrajeme více rock.

Jaký rozdíl bude mezi první 
a druhou deskou?
První desku jsme si dělali pro radost.  Sehnali jsme 35 tisíc, jeli  do Sezimova Ústí, kde jsme řekli: „Máme tolik peněz a chceme natočit tolik písniček, tak nám pane zvukař řekněte, jaká bude kvalita a jestli je to vůbec možné."  Možné to bylo, tak jsme natočili CD, ale neznělo to moc dobře. Druhou desku natáčíme ve studiu Disk s tím, že Karel Holas (houslista Čechomoru – pozn. red.) nám ji režíruje. Za jeho pomoc jsme moc vděční. Když skládáte písničky, vnímáte je jako svoje děti. Pohled na vlastní hudbu je hrozně subjektivní. Karel, kterému je padesát a hraje úplně jinou muziku, má objektivní názor. Písničky to posouvá zase někam dál.

Kdo je vaším hudebním vzorem, tedy pokud nějaký máte?
Celou pubertu jsem poslouchal Red Hot Chily Peppers. Nyní se snažím poslouchat všechno, co jde. V poslední době mě nejvíc baví Británie, 80. léta.  Tenkrát hrála například kapela Bauhaus nebo Siouxsie And The Banshees. To bylo hrozně zajímavé. Pořád se tam dá pro mě z čeho čerpat.

Jste interpretem, ale i autorem písniček, které hrajete, a to hudby i textů. Pozorujete 
v hudbě, kterou tvoříte, nějaké změny? Jak se vyvíjíte?
Chtěl bych být víc osobní. Zatím jsem se učil spíš to řemeslo. Písničky na prvním albu jsou moje, jsou autorské, ale jsou to takové normální písničky. Chtěl bych to posunout víc do sebe. Mým snem je jít si víc za tím, co chci vyjádřit. Trochu se bojím, že to nepůjde ruku v ruce se směrem, kterým jdeme teď se Strong Coffe. Můj sen je natočit úplně depresivní CD 
a zahrát úplně depresivní unylý koncert, na kterém by lidi poslouchali a nepařili. Ale nevím, jestli do toho se mnou někdo půjde.

Vaše písničky mají anglické texty. Neuvažujete o tom, se přestěhovat do zahraničí a zkusit prorazit tam?
Myslím si, že na to nemám. Mám problém navázat kontakt s novými lidmi a hodně nerad chodím na nová místa.  Chodím stále do jedné hospody, se stejnými lidmi, mám jednoho kadeřníka. Každá změna je pro mě velká potíž.

Říká se, že na kytaru letí holky. Jakou s tím máte zkušenost?
Když jsem byl mladší, tak to šlo. Nezkoušel jsem to, protože holky prostě chodily. Teď už ale nechodí (smích). 
V současnosti chodí chlapíci v rozmezí 30 až 50 let. S těmi se bavíme o kytarách a o muzice. Když já se cizích lidí vlastně bojím. I když na pódiu je to dobré, tam lidi nemůžou, tam je to moje.

Jste velmi mladý hudebník a se Strong Coffee máte v tuto chvíli dobře „našlápnuto". Směřujete k profesionálnímu hraní?
Živit hudbou bych se chtěl jen v případě, že bych hrát to, co chci. Jinak se budu rád živit něčím úplně jiným. Studuji angličtinu a společenské vědy. To byl můj plán, být učitelem. A pořád ještě je. Nevadilo by mi dělat něco pořádného a mít hudbu jako koníček. Nepodřizovat se lidem, penězům nebo trendům.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Chtěli bychom ještě více experimentovat. Album je staré dva roky, písničky ještě další rok, což jsou vlastně tři roky. To bylo období, kdy jsem se písničky teprve učil skládat. Hodně jsem v té době poslouchal Red Hot Chili Peppers, takže se jim některé písničky hodně podobají. Teď bych chtěl při tom skládání písniček víc upustit uzdu a víc dělat vyndaný věci. To je, myslím, to správné slovo, dělat vyndané věci.