To mu však nikdo, kdo jeho různorodou činnost zná, nevěří. Rád sám sebe ironizuje, asi i proto najdeme jeho tvorbu na internetu pod doménou ydiot.com.
Fotografii se věnuje ve vlastní tvorbě i jako spoluorganizátor Fotojatek, fotofestivalu, který se postupně zvětšoval, až přerostl i do Prahy a Brna. O své výtvarné tvorbě Jan Flaška říká: „Fotit jsem začal, protože jsem dostal foťák. Ale na kinofilm jsem fotil moc málo, protože pro mě bylo drahé si nechat vyvolávat fotky. Hodně fotím až od té doby, co mám digitál. Asi tak od 27 let. Ale nejsem žádný fotograf. Fotím sice hodně, ale nefotím moc dobře.Všímám si zvláštních setkání věcí nebo situací. Doufám, že by to mohlo zajímat i jiné lidi, nechci fotit jen pro sebe."
Jan Flaška se vyjadřuje obrazem, ale i slovem. Píše fejetony a přispívá jimi do novin. Sám si vydal vtipné texty knižně. Své tvůrčí začátky popisuje skromný fejetonista takto: „I ve fotkách i ve fejetonech jsem ironický. K psaní fejetonů jsem se dostal díky slohové práci. Začalo to, když jsme na gymplu v prváku psal první slohovku, dopis kamarádovi po prázdninách. Dělal jsem si tam srandu, ale učitel řekl, že nemůžu napsat třeba: Továrna Škoda zásobuje automobily celý svět a popílkem široké okolí. To mi tenkrát učitel zakázal. Začal jsem to tedy psát do fejetonů."
A ke svému způsobu psaní dodává: „Baví mě být ironický a vtipný. Nebo se alespoň o to snažit, protože mě baví tento styl číst i ve vážné literatuře. Pomocí jednoduché ironie, nebo metafory se dá říct i ve vážné literatuře hodně. Lze tak přimět čtenáře, aby se zasmál a ještě se zamyslel."
Na psaní delších textů, jako je román, se ale necítí: „Asi nebudu nikdy psát román, na to nemám. Jednou jsem se pokoušel psát delší text, ale tak dlouho jsem škrtal, až zbyl jen nadpis souboru." Jaký by Flaškův román byl, se možná kvůli jeho skromnosti a pokoře nikdy nedozvíme: „Láká mě psaní, ale nevím, jestli by to někdo četl. Proč zrovna já mám přispívat k nadprodukci knih, které by třeba ani nikoho nezajímaly. Knížku fejetonů vyplodit dokážu. To je drobná mravenčí práce. Ale román těžko vydám, nemyslím si, že bych na to měl. Je důležité znát svoje limity. Je sice fajn je překračovat, ale když by na to měla padnout půlka života… A ještě ty pokácené stromy, které by padly na papír. A pak aby to leželo ve skladech…"
Čerstvý je autorský projekt, který Honza Flaška připravuje pod názvem „S flaškou ve vaně" a spolupracuje na něm s kytaristou Pepou Odradovcem.
Komponovaný večer je prý recyklací starších fejetonů, vtipů, skečů, powerpointových prezentací a testů. „Některé texty jsem připravoval například pro Literární šlehy, ale pak přišlo málo lidí," říká jako vždy skromně všestranný humorista. O své práci mluví tak lakonicky, až by se mohlo zdát, že není zajímavá.
Ale hned první díl „S flaškou ve vaně" vyprodal sál. „Potěšilo a poděsilo mě, když jsem se dozvěděl, že někteří diváci, se těší na reprízu a přijdou znovu. To se teda bojím. Oni se přece nebudou těm vtipům znovu smát. I když v tomhle pořadu se docela trochu vidím. Už od školy jsem byl třídní šašek, to je moje role," a hned dodává: „Ale myslím, že je na mě pořád vidět, že jsem trémista."
Ve škole, kde učí, si vymínil možnost učit nejdříve od deseti hodin. Je totiž noční pták a tvoří téměř výhradně v noci mezi desátou a třetí hodinou ranní. Má sklon vše ve své tvorbě i ve svém životě podrobovat kritice, revidovat a zbavovat se přebytečného: „Když píšu fejeton, tak si napíšu poznámky. Uspořádám je tak, aby na sebe navazovaly a pak dám pryč všechno, co tam nemá být. Vyklestím vše přebytečné. Je dobré to tak dělat i v životě, napsat si, co chceš, a všechno zbytečné vyškrtat. Snažím se nedělat věci, kterými nemá smysl se zabývat."
Jan Flaška je velmi činorodý a občas je to i na úkor rodiny: „Ale pak si uvědomím, že většina záležitostí klidně počká a řeknu si: No a co, teď si chci hrát," váží si času se svým dítětem hrdý otec. „Chtěl bych mít fajn rodinu a dělat lidem radost. A neškodit. To jsou úplně jednoduché věci, kterých je strašně těžké docílit," dodává.
RADKA DOLEŽALOVÁ
