Největším přáním Honzy z Budějovicka je znovu stát na nohou. Pomoct může každý

I přesto všechno Honza bojuje a jeho rodina s ním. Na léčbu a pobyt ve specializované klinice, které nehradí pojišťovna, se rozhodli získat peníze jinak. Jeho největším přáním k jeho letošním 36. narozeninám, které oslaví 30. března, je znovu stát na svých nohou. Jeho osud není lhostejný nejen přátelům a známým, ale i místní samosprávě, hasičům i úplně cizím lidem. Podpořil ho také Marek Kališ a režisér Zdeněk Troška.

Nejhorší okamžiky v životě

O dramatických událostech, které si s Honzou prožívá celá jeho rodina, si Deník povídal s jeho maminkou Janou. Ta úvodem zmínila, že to nebude lehké povídání, že se syna snaží v nemocnicích a rehabilitačních zařízení navštěvovat, co nejčastěji a denně si telefonují. „Za poslední půlrok byl doma jen dvakrát,“ uvádí.

Jejímu synovi už ve 12 letech diagnostikovali dětský diabetes typu 1. „Byl to pro nás šok. Z veselého, hravého a zdravého dítěte rychle dospěl. Objížděli jsme různé lékaře, zaváděli režim, nakonec jsme se s tím naučili žít,“ přibližuje Jana Žamberská.

Honzu časem bolely oči, musel na laserovou operaci, při chůzi měl bolesti, neuropatie, stěžoval si na pálení žáhy, měl časté nevolnosti. „Poslední rok se to zhoršovalo, hodně fyzicky pracoval, moc neodpočíval. Nevypadal vůbec dobře, byl unavený, vyčerpaný, úplně bez energie,“ popisuje dále.

Bellarie, lékárna, zahrada i bašta. Jihočeské památky otevřou s novinkami

Kolaps a hospitalizace

V úterý 19. září jí pak v 8 hodin ráno nečekaně zazvonil telefon. „Mami, neděs se, jsem v nemocnici, já mám něco se srdíčkem,“ sděloval jí syn. To ji samozřejmě vyděsilo, situace byla skutečně vážná. Absolvoval řadu vyšetření a nakonec mu lékaři sdělili, že prodělal asi před týdnem infarkt, ale jako diabetik to necítil. „Bolelo ho na hrudi, špatně dýchal, nemohl pořádně usnout, bylo mu celkově zle, dokonce sám v noci dojel na pohotovost,“ naznačuje.

Po týdenní hospitalizaci následovala náročná operace. „Byl v plánu dvojitý bypass, měli jsme počítat s nejhorším. Srdce nebylo v dobrém stavu, lékaři se obávali selhání dalších orgánů,“ pokračuje Jana Žamberská se slzami v očích. Přišly další komplikace. „Srdce zachraňovali cévou ze stehna, označili to za kritický stav a sdělili mi, že se mám přijít se synem rozloučit,“ dodává s tím, že šlo o to nejhorší, co v životě slyšela.

Počítala minuty, kdy jí zazvoní telefon. Navštívila ho na JIPce, kde ležel v umělém spánku. Ještě čtvrtý den nebylo jisté, zda přežije. „Probouzení trvalo dlouho, ty pooperační stavy byly hrozné. Nemohl mluvit, pak měl děsivé bludy. Měla jsem hrozný strach, že se mi zbláznil. Byly to strašné momenty,“ vzpomíná maminka.

Budějovice kompletně bez vody. Šifrovací hra na tohle téma začíná v pátek

Komplikace pokračovaly, dostal mimo jiného i zánět plic. „Když už jsme mysleli, že je z nejhoršího venku, zjistilo se, že mu odumřela část míchy a nemůže hýbat spodní částí těla, hlavně nohama,“ upřesňuje.

Světlo na konci tunelu

Absolvoval několik nemocničních pobytů, do toho se přidaly ledvinové a žlučové kameny, zánět jícnu či močová infekce. Aktuálně se léčí v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Společně s obrovskou podporou okolí vidí světlo na konci tunelu. „Vyhlídky sice nejsou nejlepší, ale svitla mu naděje. Zjistilo se, že mu mícha neodumřela celá, ale dá se s tím pracovat. Nohy má citlivé. Lékaři mu dali novou motivaci tím, že mu řekli, že by do roka či do dvou let mohl stát alespoň o berlích,“ prozradila Žamberská.

Přestože jsou pro něj běžné věci složité, nevzdává se. „Chce rehabilitovat a hledáme možnosti. Bohužel nákladnou léčbu v Piešťanech na Slovensku či na klinice Neuro Axon v Praze nehradí pojišťovna. Vypsali jsme proto sbírku a skutečně každá koruna nám pomůže,“ opakuje maminka s tím, že z vybraných prostředků upraví i auto pro Honzovy potřeby.

Promrzlé pyjavice z Budějovic bodovaly na mistrovství světa v Estonsku

Nešetří ani slovy díků. „Jsme neskutečně vděční všem, kdo nám pomohli: samosprávě Břehova, starostovi Josefu Jírovcovi, dobrovolným hasičům ze Žabovřesek Marku Kališovi i Zdeňku Troškovi. Kamarádům i cizím lidem, kteří s námi soucítí a posílají nám finanční pomoc i slova podpory,“ konstatuje.

Honza jen tak nečeká na zázrak, pracuje na sobě sám, rehabilituje, věnuje se parasportu, cvičí s terapeuty i přístroji, dělá, co může. Jeho největším přání je návrat do běžného života, zvládání sebepéče, řízení automobilu a v neposlední řadě chce znovu pracovat. „Má i tři terapie denně. Pomozte nám v našem společném cíli znovu ho postavit na nohy,“ prosí maminka Jana Marková Žamberská.

Další články o Honzovi psala i další média, například Budějovická drbna či Budějovický infodeník.