Slavný husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova je spojen s mnoha legendami i otazníky. O některých skutečnostech se neshodnou ani autoři historických knih. Možná to bude už proto, že již v době svého života byl Jan Žižka pro radikální husity hrdinou, skvělým obráncem pravé víry a pro nepřátele nebezpečným nepřítelem, kterého rádi vykreslili v co nejhorších barvách. Ve středověku ovšem ani jedna strana neválčila v rukavičkách. A Janu Žižkovi nelze upřít jedno. V kritických chvílích ukázal mimořádný vojenský talent.

Už jen narození Jana Žižky se pouze odhaduje, asi to bylo kolem roku 1360. Někteří historici upozorňují na to, že tento Žižka by mohl být i otcem slavného válečníka. Celkem uznávané ale je, že rodištěm byl zemanský dvorec nedaleko dnešního Trocnova poblíž Borovan na Českobudějovicku. Později se Jan Žižka z Trocnova psal i z Kalicha, podle hradu, který za husitských válek založil na Litoměřicku.

Neví se také, kde a kdy přišel poprvé o oko. Mohlo to být už v dětství, odpovídala by tomu zranění na části lebky, která je připisována Janu Žižkovi. Mnohem jistější je, kdy přišel o druhé oko. Kroniky se shodují, že to bylo při obléhání hradu Rabí, který se nachází nedaleko Sušice.

Slavnostní představení programu k výročí úmrtí Jana Žižky se konalo v Táboře ve středu 13. března.
Žižka bude ve světlech reflektorů v Táboře od dubna až do listopadu

Pro veřejnost je také Jan Žižka vojenským vůdcem husitů už od počátku. Ale například v bitvě u Sudoměře 25. března 1420 větší slovo mohl mít Břeněk Švihovský, který však v boji padl. A u Sudoměře ještě nebyli poraženi křižáci, na ty dojde až za několik měsíců na pražském Vítkově. Houf husitů utíkající z Plzeňska do Sezimova Ústí napadly u Sudoměře zatím jen spojené síly královské posádky z Písku, rytířů ze strakonické komendy johanitů a nepřátel husitů z Plzeňska. I přes velkou početní převahu ale byli protivníci husitů poraženi. Pro úplnost dodejme, že husité se také nenazývali husité, nanejvýš kališníci. Spíše však podobojí nebo „věrní“ - pravé víře. Pro nás ale houf husitů utíkající z Plzeňska u Sudoměře zvítězil, zbavil se pronásledovatelů a přispěl v příštích dnech k založení Tábora.

K nejslavnějším už Žižkovým vítězstvím patří obrana Vítkova při první křížové výpravě, kterou vedl hned v roce 1420 Zikmund Lucemburský, považovaný královskou stranou za nástupce Václava IV. Úspěch na Vítkově, který sice nezničil křižácké vojsko, ale ubránil Prahu před obklíčením, připomíná dnes největší jezdecká socha Jana Žižky.

Česko plné Žižkových pomníků

Pomníků Jana Žižky najdeme v České republice mnoho. K nejznámějším patří sochy u Sudoměře, v areálu trocnovského památníku a na Vítkově. Uvádí se, že celosvětově první pomník Jana Žižky z Trocnova se nachází na vrchu Gothard nad Hořicemi (na Jičínsku) od roku 1873. Tyčí se pod korunami lip na návrší, kde zřejmě původně stála hořická tvrz. Místu je přisuzována velká energetická síla a u příležitosti 450. výročí Žižkova vítězství v bitvě u Hořic nad opozičním Čeňkem z Vartenberka vznikl z podnětu místního Sokola pomník slavnému vojevůdci. Autorem návrhu byl teprve dvaadvacetiletý hořický sochař Pavel Jiříček, který se spolu se svým bratrem Josefem podílel i na zhotovení sochy.

Trocnovským slavnostem v sobotu 9. září přálo počasí. Lidé užili sokolníka, středověká řemesla, dobovou hudbu i promítání filmu Jan Žižka.
Trocnovské slavnosti navštívily tisíce lidí. Pozdravil je i Petr Jákl

Mnohem slavnější je však socha husitského vojevůdce u Sudoměře. Připomíná vítězné střetnutí husitů, mezi jejichž veliteli byl i Jan Žižka, s katolickými nepřáteli při cestě z Plzně do jižních Čech. Nápad zbudovat památník vznikl k pětistému výročí bitvy roku 1920. Autorem je akademický sochař Emanuel Kodet, na stavbě se podílel stavitel František Kulíř. Památník byl dostavěn v roce 1925, je sestavený z kamenných kvádrů a vysoký je 16 metrů.

Další známou sochu vojevůdce najdeme v trocnovském památníku, v Žižkově rodišti. Autorem je sochař Josef Malejovský a 13 metrů vysoká žulová socha je z roku 1960. Monumentální je také jezdecká socha Jana Žižky na Vítkově, osazená na místo v roce 1950, jejímž autorem je Bohumil Kafka. U Přibyslavi, o níž byla také řeč v kvízu, mohyla připomíná Žižkovu smrt při válečném tažení.

Ve kvízu se také několik navržených odpovědí míjí různou měrou s historickou realitou. Někdy ale o záznamech kronikářů pochybují sami historici. Například na webu Válečníci starých časů můžeme číst o bitvě u Malešova, že není jisté využití vozů naplněných kamením k tomu, aby spuštěné ze stráně rozbily šik nepřátel. Zápis v kronikách, kde je to líčeno, je o mnoho desítek let starší, nepochází z té doby. Ale na druhou stranu je podobný postup v bitvě popsán v jiných pramenech pro vojenská střetnutí, která se odehrála o dvacet nebo třicet let dříve, než bitva u Malešova…

Již 9. ročník Trocnovských slavností v sobotu 10. září připomněl časy Jana Žižky. V areálu památníku nedaleko Borovan na Českobudějovicku vzniká i unikátní archeoskanzen.
Žižka byl pro jedny lupič a pro jiné ikona, v Trocnově mu staví nový dvorec

Docela prozaicky pak lze vysvětlit, proč se k drtivé porážce Pražanů v této bitvě váže rčení, že se „zesrali žitem“. V dávných dobách se vojska bez uniforem těžko odlišovala. Proto se Pražané před bitvou u Malešova označili kvůli poznání klasy žita. V bitvě ale utrpěli těžkou porážku, která byla spojena s nevinným žitem.

Pokud byste se chtěli dozvědět o Janu Žižkovi nebo husitské době něco více, můžete využít třeba poslední knihu profesora Petra Čorneje nebo jeden z dílů Toulek českou minulostí. Při zpracování kvízu Deníku o Janu Žižkovi byly využity webové stránky příslušných obcí a měst, Památkový katalog Národního památkového ústavu, Wikipedie nebo třeba Encyklopedie města Českých Budějovic.

V roce 2024 připomene Jana Žižku celá řada akcí, k jejichž organizátorům patří například Táborské nebo Jihočeské muzeum a nejbližší událostí bude rekonstrukce bitvy u Sudoměře, kterou jako hlavní organizátor a s dalšími spoluorganizátory pořádá Plzeňský ladfrýd. V jižních Čechách velkou expozici věnovanou době Jana Žižky nabízí trvale Archeoskanzen Trocnov, patřící pod Jihočeské muzeum.