V kategorii rozhlasu první cenu získala Hana Soukupová, čestné uznání Martina Toušková, druhou cenu obdržela v kategorii televizních dokumentů Mirka Bezrouková.
Pomyslný stupínek nejvyšší v kategorii tisku patřil našemu dlouholetému spolupracovníkovi Janu Schinkovi za seriál příspěvků věnovaných historii významných objektů Českých Budějovic, který znají čtenáři jako Putování městem.
Proč je vůbec důležité putovat městem?
Někdo chodí a nezvedne hlavu. Já se zeptám vás: všimla jste si , že na domě u Smetanů je plastický reliéf? Znázorňuje barvířský dům, který tam stál před ním. Několikrát jsem přemýšlel, zdali byl ten gotický dům hodnotnější, než je secesní dům Smetanův, nebo naopak. Tím chci říct, že památky se nebourají jen dnes, ale bouraly se i za první republiky a za c.k.monarchie.
Co vás přimělo k tomu, že sbíráte a pak se dělíte o poznatky proměn naší metropole?
Už to dělám možná třicet let. Před Putováním jsem připravoval pestrou směs o historii, která byla spíš takovou drobnou osvětou – upozornit na něco, co je pěkné. Jednou jsem do redakce poslal malé upozornění na „policajtský dům“. Byl to dům v Rybní ulici a bydlelo tam po c.k. policajtech nejchudší obyvatelstvo.
Mnohokrát jsem už jako kluk totiž slýchal, že tento dům překáží muzeu a že by se měl zbourat. Pak jsem zjistil, že tam stál dříve než muzeum. Takže, co vlastně čemu překáželo? Jestli náhodou nepřekáží tomu domu muzeum… Mezitím se ozvali čtenáři s dalšími náměty, takže jsem pokračoval ve srovnání toho, co bylo a co je, a přidal malou kritiku, že ne vše co je, je lepší než to, co bylo…
Bourání domů, ulic, částí města a jejich nahrazování novými stavbami byla, je a zřejmě bude otázkou vývoje…
Ano, ale mě vždycky mrzí, když zmizí rázovité budějovické prostředí, kolorit a atmosféra. Je lepší nová Staroměstská ulice nebo stará Staroměstská, která existovala ještě dříve, než rytíř Hýř kolíkoval budoucí královské město Budějovice. Obecně platí, že bourat není ani dobře, ani špatně.
V renesanci bourali gotiku a v baroku zase renesanci. Nemůžeme mít Budějovice gotické, i když byly. Ale měli bychom vší silou něco držet, třeba podloubí. Ani jedna arkáda by už neměla zmizet.
Myslíte, že může kritické upozornění něco změnit nebo napravit?
Dneska umí kritizovat panelák každý. Když se stavěly, kdo se odvážil kritizovat, že jsou hranaté? Když se architekt ozval, už pak nebyl architektem. Kritizovat se má, ale fundovaně. Drobná kritika je proto, aby se něco mohlo udělat příště lépe. Napravit asi ne. Postavit například znovu renesanční dům nebo u Baťů podloubí, to nejde. Velkou roli hrají samozřejmě peníze.
Existuje podle vás ve městě naopak stavba, kterou bychom – jako občané – raději neměli?
Viadukt nám postavili v roce 1907 a on stojí pořád. Je to bytelná práce. Navíc je vestavěn do pevné a velmi dobře nasypané hráze. Ale je limitním článkem dopravy z města na východ. Hmota nádražního těla rozpůlila město, jenže dřív nevadilo; ve městě bylo pár automobilů.
Vloni se mohlo napsat něco k jeho výročí, má svou historii, bývaly tam dva, ale on zkrátka není oblíben, překáží. Ale nemůže za to, nerozpadá se, za sto let se tato stavba ani nepohnula. Sám viadukt všemu čelí, politice i počasí, je úplně nezávislý. Je to možná další budějovický fenomén.
Jak dlouho se dá vlastně ještě putovat městem?
Přizpůsobil jsem se tématům, která zasílají čtenáři. V Českých Budějovicích jsou čtyři stovky domů a ozývají se třeba děti původních majitelů domů, kteří chtějí doplnit nějaké informace, někteří přinesou i fotku. Najednou vidím, že je to téměř nevyčerpatelné téma.
