Každý učitel považuje svůj předmět za důležitý, ale zkuste si představit, že by se biologie 
a matematika neučily. Kterého předmětu by byla větší škoda
a proč? Dá se to vystihnout v několika větách?
Pro mě je to Sofiina volba. Ale větší škoda by určitě byla při absenci matematiky. Smyslem matematiky je rozvíjet bohaté myšlenkové pochody, naučit se ověřovat 
a potvrzovat si domněnky. Zjednodušeně řečeno – lidská populace by zblbla a přestala by si všímat i kytek.

Co považujete za nejdůležitější 
v tom druhém předmětu?
Biologii bych chtěla učit tak, aby si děti uvědomily, 
že všechno, co vidí kolem sebe, není samozřejmost, která tu bude na věky. Chtěla bych u nich rozvíjet schopnost všímat si běžných dějů v přírodě, umět v přírodě odpočívat a dobíjet si tam energii. Zatím ale narážím na nechuť učit se rozlišit javor od lípy. Vždycky mě pobaví, když ten, kdo tvrdí, že něco tak divného existuje, snad jen někde 
v rezervaci, zjistí, že kolem toho chodí každý den do školy.

Bavily vás matematika a biologie od počátku, od chvíle, kdy jste se s nimi seznámila?
Musím přiznat, že ani ne, jen jsem věděla, že chci být učitelkou. Matematiku jsem si zvolila proto, že jsem se jí na gymnáziu skoro nemusela učit, biologii jsem přijala jako nutné zlo. Vztah se prudce změnil na vysoké škole. Zaujal mě velmi přístup ke studentům a styl výuky prof. 
M. Papáčka, matematika už nešla dělat levou zadní…

Nastalo někdy období, že vám některý z těch předmětů byl skutečně protivný?
Nic tak divného se mi zatím nepřihodilo.

Řekla byste, že by si měl učitel udělat čas, aby občas seznámil děti v rámci výuky i s jinými než oficiálně uznávanými názory na děje v přírodě, pokud se vyskytují jako ne úplně okrajové?
Myslím, že se to při výuce přihodí docela často. Buď se začne s něčím kontroverzním na úvod jako motivace, aby se děti rozpovídaly nebo naopak děti hledají důkazy, proč nemá učitel pravdu, a samy
s novými hypotézami přicházejí. Wikipedia je všemocná dáma, která umí vybavit argumenty. Přiznávám, že tohle soupeření kdo s koho, mě nutí pořád si něco zjišťovat
a neustrnout. A je dobré, že se můžu učit i od svých žáků. Stavbu kostry ale učím pořád stejně.

Když jste před časem zvítězila 
v anketě o učitele roku Zlatý Ámos, projevily děti větší nadšení pro vaše předměty?
Ano, byla jsem oblíbená jak Coca-cola a hranolky s kečupem, tehdy frčela děsivá reklamní masáž (usmívá se respondentka).  Jsem ale bohužel typ, který cítí úspěch jako závazek. A tento závazek mě pořád nutí posunovat se 
ke světlým zítřkům, což mě začíná zmáhat.

Kdybyste si mohla vybrat ke své aprobaci ještě jeden předmět, co by to bylo a proč?
Chtěla bych umět chemii a fyziku, mohla bych učit v lepších souvislostech. Ale bohužel jsem v těchto oborech silně zanedbaná.

Každá exkurze mimo školu je trochu ztrátou času v probírané látce, ale nabízí žákům zase jiný zážitek. Řekla byste, že jim 
z exkurze zůstane víc v paměti, než ze školního výkladu? Ale není myšleno, že si navždy pamatují, kdo v zámku upadl na schodech…
Jo, jo, studenti rádi jezdí na exkurze, ale když to má mít efekt, je nutné přesně stanovit, co se bude z exkurze zkoušet, popřípadě připravit přímo pracovní listy. A stejně zůstanou „týpci", co dokážou prokecat vyučovací hodinu i exkurzi a nic z nových poznatků na nich neulpí.

Jak těžké je pro učitele vyrovnat se s tím, že dnes najdou žáci spoustu věcí na internetu nebo v televizi a výuka pro ně není základním zdrojem informací?
Výuka má pomoci jejich získané informace probrat, vyhodnotit, systematizovat. Takže práce je a bude pořád dost.

A jak těžké je vybrat z nových vědeckých poznatků to nejdůležitější, protože všechno se asi do hodin vměstnat nedá? Nebo by bylo lepší zůstat u osnov platných před 50 lety, s mírnou korekcí, a nadstavbu nechat 
na dalším soukromém zájmu?
Pomáhá mi například www.osel.cz, moji studenti, kteří jezdí na olympiády nebo časopis Vesmír. My jsme ale ve škole limitovaní tím, co chtějí v přijímacích zkouškách na vysoké školy. O českém školství se vedou dlouhodobé polemiky. Přes všechny výhrady ale produkuje skutečné odborníky a v poslední době už třeba na úrovni středních škol velmi nadějné talenty úspěšné v celosvětových soutěžích.

Řekla byste, že je to jen jejich zásluha nebo je to tak trochu rehabilitace systému? Nezdá se vám, že je někdy možná až módní tvrdit o něm, že je zastaralý?
Vývoj jde po spirále, je potřeba všechno rozsekat 
a změnit, aby se bylo zase kam vracet. Ale samozřejmě „na vyšší úrovni". To ze mě promluvilo vetché zkostnatělé já. Ale vážně: Pokud fungují ve škole dobré mezilidské vztahy, studenti jsou partnery učitelů a ne jen objekty jejich pedagogického působení, pak mohou vznikat  dobré věci navzdory všem koncepcím a antikocepcím.

Co je podle vás nejdůležitější vlastnost učitele, kdybyste měla jednu vybrat?
Musí mít rád děti, to zní úchylně. Takže musí ho bavit práce s mladou generací.