O tom, jak aukce vzniká, vyprávěla nad snídaní v kavárně Lanna její šestadvacetiletá pořadatelka Barbora Povišerová.

Jak se vlastně stalo, že už po třinácté pořádáte charitativní aukci?

Celé to vymyslela a založila moje mamka. Dělala marketingovou manažerku a její vedoucí chtěli podpořit nějakou charitativní akci. Mamku napadlo, že se budou dražit obrázky dětí z Arpidy. Původně tomu nikdo moc nevěřil. V nultém ročníku se vydražilo 20 tisíc a od té doby se nevynechal ani rok. Vyrůstala jsem v tom a prožívala to s ní už od začátku, když mi bylo 13 let. Mamka se pak odstěhovala do zahraničí a věděla, že se tomu nebude už moci věnovat. Bylo mi 21 let a ona mi to celé předala. Musím říct, že je to největší životní lekce a zkušenost, kterou mi mamka mohla předat.

Jak se vámi poprvé pořádaný ročník aukce vyvedl?

Pamatuji si to předání. Mamka mi dala externí disk s daty a řekla mi – a bojuj. Měla jsem velké nervy. Ale tehdy se vydražilo víc než rok předchozí, takže to byl úspěch. Měla jsem pocit, že těm lidem musím něco dokázat. Bylo mi jednadvacet, vypadala jsem na patnáct a cítila jsem, že mě ti velcí známí lidé neberou moc vážně. Bylo těžké je přesvědčit, že o tom něco vím. Nemusí se to zdát, ale je to veliká zodpovědnost.

Můžete představit, co Andělská aukce je?

Je to charitativní projekt, při kterém se jeden večer draží obrazy. Ty namalovali lidé při arteterapii v Arpidě. Malířů je kolem desítky. Jejich věkové rozpětí je od šesti do 35 let. Obrazů dražíme osmadvacet. Je třeba si uvědomit, že děti mívají arteterapii jednou týdně a tvorba vyžaduje speciální práci s nimi. Jeden obraz tak vzniká klidně několik měsíců. Každý z obrazů má svého patrona. Nejsou to jen známé osobnosti, ale i lidé, kteří chtějí fakt pomoci. Patron dává ke svému obrazu svůj komentář, který je uveden v aukčním katalogu. Všechny vydražené peníze jdou přímo Arpidě, není tu žádná třetí strana.

Kolik se vydraží?

Minulé dva ročníky se podařilo vydražit přes milion. Uvědomuji si, že to nemůže jít do nekonečna. Nejsme velké město a to, že se během několika hodin vydraží tolik, považuji za neuvěřitelné. Nestojí za tím žádný velký marketing, žádné placené známé osobnosti. Aukce nikdy nebyla a nebude masová akce. Lidé, kteří tam draží, jsou skuteční andělé. Nepotřebují být vidět nebo aby se o nich psalo. Všichni, kdo za tím stojí, to dělají zadarmo. Myslím, že i ten koncept je poměrně ojedinělý. Malíři z Arpidy se hodně těší, zda se právě ten jejich obraz vybere do aukce. Samotné aukce se i účastní.

Které známé patrony jste na aukci nalákala?

Úplně neslavnější patron, kterého jsme kdy měli, byl Jaromír Jágr. Napsala jsem mu normálně na Facebooku dlouhou dojemnou zprávu. Říkala jsem si, že mu takových zpráv musí chodit stovky a nic si od toho neslibovala. Hned další den mi ale od něj přišla zpráva, že do toho jde. Vybral si obrázek, poslal nám video a dres pro toho, kdo si obraz vydraží. Dalším dobročinným patronem byl Jakub Kohák, Jirka Mádl, Jitka Nováčková, nebo paralympionik Arnošt Petráček. Nyní se snažím, aby ten patron skutečně přišel i dražil, nemusí být vyloženě známý. Patronem se zkrátka může stát každý člověk s dobrým srdcem.

Jak dlouho se taková akce připravuje?

Běžně začínám na začátku září tím, že se probírám složkou s obrázky. Je to pro mě nejhezčí část příprav. Otevřu si víno, rozložím si obrázky po celém bytě a vybírám. Pak se obrazy musí pojmenovat, nafotit. Setkávám se s patrony, získávám od nich komentář, musí se vytvořit aukční katalog, domluvit výzdoba sálu, raut, sehnat partnery, natočit video s Arpidou,… ale všechna ta práce je krásná a má smysl. Datum znám sice od února, ale všem ho sděluji později. Arpidě až do září říkám, že nevím, jestli aukce bude (smích). Už si asi nedokážu představit svůj podzim bez Andělské aukce, je to pro mě velká součást života.

Barbora Povišerová

Barbora Povišerová pracuje externě v marketingu pro Budějovický Budvar. Právě rozjíždí vlastní projekt stromových domků, které nabídnou zážitkové ubytování. Koncept jí napadl na stáži v Číně. Andělskou aukci už má ve své režii pět let.