Kde jsi přišel k tetování? Co tvoje přítelkyně? Živíš se teď poctivě? A jak už dlouho?

Tak to jsou některé z otázek, kterými ve středu studenti a učni bombardovali bývalého zloděje Reného Plášila. Ten strávil ve vězení, většinou za majetkové trestné činy, několik let.

„V rámci festivalu dokumentů Jeden svět jsme školám nabídli projekci filmu René od Heleny Třeštíkové, který zachytila život recidivisty,“ prozrazuje organizátorka festivalu v Č. Budějovicích Kristýna Mohlová. Festival pokračuje až do zítřka.

Ironický host

„Mám plný diář a teď už musím i nabídky k besedám odmítat,“ svěřoval se osmatřicetiletý René Plášil, který žije v Českých Budějovicích a má to do kina Kotva blízko.

„Na otázky jsem už zvyklý a snažím se odpovídat ironicky až sarkasticky, protože vím, že to mladí berou.“

Varovat mladé, aby se vyhnuli kriminalitě, není to jediné, co Reného Plášila vede k besedám.

„Kromě toho, že můžu poradit, jsou druhou motivací i peníze, které za besedy dostanu,“ přiznává René Plášil. „Besedy a vydávání knížek jsou teď zdrojem mých příjmů.“ René Plášil dluží celkem přes jedenáct milionů korun. „Zkoušel jsem pracovat v papírnách, ale exekutoři mi sebrali dvě třetiny příjmu,“ vysvětluje René Plášil.

„Dva roky se ale už živím poctivě a doufám, že do toho zase zpátky nespadnu.“

Teď v pondělí přesto René dalšímu trestu neušel.

„Dostal jsem rok vězení a podmínku na 26 měsíců za automobilovou nehodu.“

Při ní se loni na podzim René Plášil v Českých Budějovicích zranil. „Byl jsem několik dní v komatu, prodělal několik operací, sebrali mu slezinu.“

A cítí se René Plášil ve městě bezpečně?

„Několikrát se mě pokusili okrást a někdy i okradli,“ přiznává René.

Ve čtvrtek se chystá do Prahy na besedy i na křest své knihy René.

„Mám sice až do příštího roku zákaz návštěv Prahy, ale dostal jsem povolení od půl deváté dopoledne do půl jedenácté večer,“ pokračuje René. Za tu dobu stihne několik filmových projekcí, besed i křest v Baru Krásný ztráty.

René přiznává, že život se mu trestnou činností změnil. „Jenže vycházejí o mně knihy, točí se o mně filmy, a komu se to poštěstí,“ ptá se.

René Plášil besedoval v kině Kotva v pondělí i ve středu, další setkání s mladými lidmi ho čeká příští týden.

„Málokdo otevře své nitro, a ani já jsem to tak zcela úplně neudělal,“ vrací se k filmu Heleny Třeštíkové René, který získal mezinárodní ocenění.

Ve středu se ho studenti ptali, jak se mu nyní žije. „Je mi celkem dobře,“ usmívá se Plášil. „Ne jako v době, kdy jsem páchal trestnou činnost, a peněz měl stokrát víc.“

Říká, že v roce 1990 měl šanci života kriminálníka zanechat.

„Jenže tenkrát jsem zklamal sebe i rodinu,“ přiznává. „Teď jsem moudřejší. Myslím si, že už mě nezavřou. Seděl jsem přes patnáct let. Kdo by těch let nelitoval. Jenže minulostí se nezabývám, žiju tím, co je teď. Mám na krku jedenáct milionů. Nikomu neradím, aby žil, jako jsem žil já. Od šestnácti let s nálepkou trestaného. Jenže tenkrát nebyly takové sociální služby a praxe s recidivou, jako dneska,“ dodává René.

Jedna z otázek byla, proč okradl režisérku Helenu Třeštíkovou, která o něm film točila.

„Tenkrát před lety jsem ji bral jen jako ženskou, která o mně točila. Měla peníze. Byl to bohatý člověk, kterého jsem mohl vykrást. Dneska už jsem někde jinde, už bych to neudělal,“ dodal René Plášil.

Varování pro mladé

„Bylo to moc poučné a už aspoň vím, jak to vypadá v base,“ říká jeden z diváků, šestnáctiletý Erik Arce z netolického odborného učiliště.

„Obdivuju Reného, že se před nás postavil a odpovídal na otázky. Já bych to nedokázal. Říká se, že chybami se člověk učí, jenže on je dělal pořád. Bylo mi ho až líto. Ale to se může stát komukoliv z nás,“ dodává budoucí kuchař Erik Arce.