„Je to auto značky Morris Minor a vyrobili ho roku 1958 v Oxfordu,“ vysvětluje Whale, který v tomto anglickém městě také žije. Veterán v podstatě po celou dobu patřil jeho rodině. Whaleova manželka Sally jej koupila před 42 let od jeho matky, která si jej shodou okolností pořídila zase od Sallyina přítele.

Letos již pošesté vyrazili manželé na velkou jízdu veteránů, to však není jediná příležitost, kdy jejich Morris Minor vyjede z garáže. „Bereme si ho pokaždé, když je pěkný slunečný den,“ říká Whale.

Se svým vozem pak v ulicích budí nemalou pozornost, což je podle něj dáno také tím, že tato auta byla v 50. a 60. letech velmi populární a všichni je znají. „Moje žena se na něm učila řídit a skoro každý, s kým v Anglii mluvíte, má s tímto autem nějakou zkušenost,“ připomíná Whale.

Morris Minor je podle něj auto velice praktické, jednoduché a přes svůj věk i spolehlivé. „Můžete s ním jet kamkoli beze strachu, že se rozbije a nechá vás na cestě. Právě proto, že byl tak oblíbený, není problém sehnat kvalitní náhradní díly,“ říká Whale.

Jako každé staré auto však i to jeho potřebuje větší péči a častější údržbu. Po celých 42 let se o něj Whale stará sám, nikomu jinému by jej do rukou nesvěřil. Ačkoli není vyučeným mechanikem, postupně se vše naučil a poznal, jak s takovým vozem zacházet. Přiznává však, že údržba není vůbec jednoduchá. Staré auto je třeba pečlivě sledovat a objevovat i drobné problémy. „Nový vůz jenom připojíte k počítači a ukáže vám to, kde je chyba. U mého auta to takhle nefunguje. Je elektrické, ale ne elektronické,“ popisuje.

Svého miláčka také trochu vylepšil, auto dostalo silnější motor. „V Německu před dvěma dny jsme jeli rychlostí zhruba 180 km/h. Po cestě se zastavujeme na závodních okruzích a tohle je jedno z nejrychlejších aut. Kolegy ani nepřekvapí, když předjede ferrari,“ usmívá se Whale. Pokud však stařičký minor předjíždí na dálnici moderní vozy, nestačí se jejich řidiči divit.

O tom, že by svého veterána někdy prodal, Richard Whale rozhodně neuvažuje. „Možná tak před 25 lety bychom se tomu nebránili, to stál v garáži a nikdo s ním nejezdil. Pak jsem ho ale znovu objevil a nadchnul se. Celý jsem ho kompletně rozebral, pak zase dal dohromady a teď je to moje láska,“ vysvětluje.

Zároveň věří, že auto bude rodině sloužit ještě po dlouhé generace. „Jeho životnost je prakticky neomezená, pokud se nestane nějaká vážná nehoda nebo britská vláda neschválí zákon zakazující stará auta na silnicích,“ podotýká. Víc než stáří auta by nakonec mohlo být problémem palivo. Morris Minor totiž jezdí na bezolovnatý benzin a nyní vznikají nařízení, která přikazují přidávat do něj až 15 procent biosložky. „S tím by to nešlo. Pokud bude k sehnání už jen takové palivo, nebudu moct jezdit,“ uzavírá Richard Whale.