ON-LINE ke koronaviru najdete ZDE

Tomáš Kreml z Českých Budějovic musí navíc venčit svou fenku Amy. „Máme sice malou zahradu, ale potřebuje delší procházku, vzal jsem ji ráno už v šest ven na nejnutnějším okruhu a pak jsme šli zpátky,“ líčí. Cestou prý potkal několik pejskařů. „Nějak to řešit musíme,“ krčí rameny.

Jen do práce, domů a nakoupit chodí už pár dní Petra Slavíková z Českých Budějovic. „Můj život zatím běží v normálních kolejích. Do práce chodím, o víkendu jsme byli v přírodě. V pracovním týdnu změny asi nepoznám,“ uvažuje mladá žena. Musela však již před 14 dny kvůli aktuální situaci zrušit lyžování v Itálii. „Nyní řešíme s pojišťovnou nějakou náhradu. Moc nadějné to ale není,“ říká.

Do autobusu č. 11 nastoupí pár cestujících, vystoupí jen jedna žena, která zamíří rovnou do trafiky. O poznání mnohem větší koncentrace osob je v lékárně na Pražské třídě.

V prvním ani ve druhém obchodě po cestě do práce nenajdu ani tentokrát antibakteriální mýdlo. Snad skoro poprvé jsou vidět lidé s rouškami. Na nákup do drogerie si ji nasadila například Zdeňka Čížková, roušky nebo rukavice měly i pokladní. „Dodržujte postup, k pokladně postupujte jednotlivě,“ hlásí cedule v drogerii. Nezvykle pustě to vypadá i v potravinách na Mariánském náměstí, kde obvykle i ráno stojí lidé frontu k zaplacení. Některé zboží zde chybí, nákupní horečka se ale nekoná.

Některé práce se zastavit nedají, například čistění silnic či výkopy na silnici před hotelem Clarion. Blíž k centru je více „živo“, i když méně než obvykle.

„Zavřeno,“ krabatí čelo pán před vraty českobudějovické radnice. Za ním zavírá vrátný Zbyněk Brůžek. I on má přes ústa ochrannou roušku. Magistrát města totiž pro občany v pondělí 16. března v souvislosti s opatřením vlády zavřel také. Informace však poskytuje zájemcům na třech telefonních linkách.

Před lékárnou na náměstí se stojí fronta venku s důslednými odstupy. „Někdo na volný prodej?“ ptá se lékárnice a jedna paní se vydá dovnitř, zatímco ostatní čekají s receptem. Na autobusové zastávce sedí Ladislava Marhounová z Hluboké. I ona se chrání rouškou. „Pojedu totiž za chvíli autobusem,“ vysvětluje, proč ji vyndala. Všimla si, že moc lidí ochrannou pomůcku stále nenosí. „Nejsou ale k dostání,“ nediví se. Kde ji pořídila ona? „Já ji měla doma už dlouho,“ krčí rameny.

Před polednem je vidět na ulicích více lidí. Do autobusu jich nastoupí ale jen několik. Uvnitř červenobílá páska odděluje prostor pro řidiče a pro cestující.

Co se v poslední době děje v souvislosti s koronavirem, si snaží nepřipouštět mladá učitelka Michaela Mikulášková. „Ne, že bych si neuvědomovala závažnost situace, ale snažím se tak předejít vnitřní panice. Myslím si, že lidé by se měli chovat v souladu s pokyny a nařízením vlády, ale jinak si zachovat chladnou hlavu a nepropadat hysterii. Žít zkrátka normálně,“ přemýšlí Michaela Mikulášková. Sama se o to snaží, avšak zavedla ve svém běžném životě několik změn. „Například jsem omezila návštěvy obchodů s potravinami a nakupuji vždy na několik dní dopředu a místo cestování MHD teď využívám auto. Také jsem zrušila plánované setkání s přáteli. O víkendu jsem ještě stihla jet na výlet do přírody, z čehož mám radost, teď už se budu zdržovat výhradně doma,“ vysvětluje. Nervozitu z nastalé situace u svých blízkých či ve svém okolí nepozoruje. „Hodně si však o ní povídáme,“ uvádí. Do práce zatím musí, ač je učitelka. „Máme zkrácenou pracovní dobu, v rámci které doděláváme resty, různé administrativní záležitosti nebo si uklízíme a třídíme věci v kabinetu. Děláme zkrátka to, na co není během běžného pracovního procesu moc čas. ro naše žáky. Jednou týdně pak připravíme úkoly pro naše žáky. Vzhledem k tomu, že s nimi komunikujeme přes počítač, mohli bychom snadno pracovat z domova, což se zatím ale neděje," říká.

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník