„Podmínkou je mít minimálně šedesát let staré kolo a dobový oděv, protože se nám nelíbí dámy a páni v elasťácích. Uděláme okruh kolem Budějovic, moc se honit nebudeme, hlavně chceme lidem ukázat stará kola," popisoval člen klubu Jiří Šindelář.

On sám vyrazil na bicyklu německé výroby z roku 1938. „Já mám kolo praktické, protože s sebou musím vozit spoustu věcí pro případ, že by  někomu něco porouchalo. Musím ale říct, že stará kola jsou spolehlivá, nemůžu si stěžovat. Za ty roky, co na nich jezdím, jsem kromě pláště a duše nemusel nikdy nic vyměňovat," dodal.

Mezi jezdce, kteří nejvíce budili pozornost, patřil Ladislav Zágiba. Vyrazil totiž na vysokém kole neboli kostitřasu. Pořídil si ho přitom teprve před rokem. „Vždycky se mi to hodně líbilo, protože je to něco jiného, ale začal jsem ho shánět až nedávno. Nejprve jsem si ho chtěl nechat vyrobit, ale nakonec jsem ho koupil od známého," řekl. Jeho vysoké kolo tak není původní, jedná se o repliku bicyklu z konce 19. století, na němž se běžně jezdilo i v Čechách.

Jízda klubu velocipedistů Podšumavan.

Ačkoli se to na první pohled možná nezdá, jízda na vysokém kole není podle Ladislava Zágiby příliš obtížná. „Je to jako na normálním kole, akorát musíte dopředu předvídat, protože se to nedá hned zastavit," komentoval. Přiznal však, že ze začátku měl trochu problémy. „Moje první jízda byla zhruba padesát metrů a skončila pádem, jednou jsem také přepadl přes řidítka. Nic se mi ale nestalo a chybami se člověk učí," smál se.

Dnes na vysokém kole jezdí často. Kromě akcí jako byla ta sobotní jej využívá i na běžné vyjížďky po okolí Budějovic. Nevadí mu, že kolo budí pozornost ostatních a naopak si pochvaluje, že má výhled na svět jako z koňského hřbetu. „Líbí se mi to. Dokud na to vylezu, chci jezdit," dodal.

Jízda klubu velocipedistů Podšumavan.Na první velkou cestu se svým novým přírůstkem do sbírky se vydal Vlastimil Šram. Nasedl na armádní kolo anglické výroby z druhé světové války. „Sehnal jsem ho teprve nedávno přes internetovou aukční síň eBay. Měl jsem sběratelské štěstí, kolo bylo prakticky v původním stavu a nemusel jsem na něm nic opravovat. Občas se zkrátka ještě něco vzácného na půdách najde," vyprávěl.

Armádní kolo je zvláštní hlavně tím, že má držák na pušku, masivnější šlapačky a asymetrický nosič, pod nímž se skrývá právě puška.
Vlastimil Šram sbírá historická vozidla již asi osm let. Doma v Roudném, kde založil i Klub velocipedistů Roudenská jízdní, má zhruba dvacet exponátů. „Počítám do toho ale i staré kolečkové brusle, kočárky, koloběžky. Mezi moje nejcennější kousky patří armádní kola z první světové války, která nosili Francouzi složená na batozích," řekl.

Všechny exponáty sám opravuje, jako vyučenému automechanikovi mu to nedělá žádný problém. Sbírku navíc hodlá stále rozšiřovat. Nyní by chtěl získat skládací italská kola z první světové války. Na bicyklech jezdí na akce a zároveň se je snaží ukazovat zájemcům. „Uspořádal jsem například výstavu, když bylo výročí naší obce. Teď budu kola předvádět na Zelnobraní ve Vidově," doplnil.

A stejně jako ostatní nadšení velocipedisté také dbá na dobové oblečení. „Vždy se snažím obléknout tak, aby to odpovídalo kolu, na kterém jedu. Věci sháníme většinou 
v second handech nebo přes internet. Něco ale jsou už jen repliky," uzavírá.