S Casanovou také zavítali do světové mekky muzikálů, korejského Soulu. Pozvání sem přitom dostalo jen pražské Národní divadlo 
a Divadlo Archa. Letos 
v létě sice hlubocké nádvoří zámku muzikálem neožije, 
i tak si ale divadelní milovníci přijdou na své.

Jak jste se dostal k herectví?
Už na škole jsme na různých akcích vymýšleli nějaké scénky, no a až potom jsme 
s mým kamarádem Alešem Chrtem na jednom bále 
v Hluboké přemýšleli o tom, že bychom založili divadlo. První rok se nám to nepovedlo, druhý rok už se nám podařilo dát dohromady partu lidí, která by do toho šla s námi, včetně Ladislava Kříže. Ten dělal jeden čas také v Malém divadle v Českých Budějovicích. Jelikož byl nejstarší 
a měl z nás nejvíce zkušeností, tak jsme podle něho náš soubor pojmenovali Kříž – žáci. S postupem času jsem pak od Křižáků odešel a založil si vlastní divadlo.

Za sebou máte i několik úspěšných muzikálů, které jste produkoval. Muzikál Casanova vám prý Zdeněk Barták napsal k narozeninám?
Se Zdeňkem jsme velcí přátelé, každý týden si několikrát voláme. To, že mi Zdeněk Casanovu napsal, od něho bylo obrovské gesto. Jednou mi povídá: „Udělali jsme Jednu noc na Karlštejně, pak Romea 
a Julii, tak co uděláme teď?" Ze srandy jsem mu řekl. „Tak napiš třeba Casanovu." To bylo na Silvestra, Zdeněk byl zrovna u nás a povídá: „Dobře, tak já ti ho napíšu." A za měsíc jsem se dozvěděl, že 
s tím začal.

Co vás baví více, být hercem nebo producentem?
Většinou mě baví role, kterou hraji, protože se dá říct, že si jí tak nějak uzmu. (Smích) Člověk ale zase musí být rozumný. Jak říkám, nemůžu si vybrat roli jen proto, že by se mi líbila, musí člověku sedět. Hry vybírám s citem, hlavně ty komedie, které uvádím každý rok na komorní scéně a vlastně ve stejném hereckém složení. V muzikálech je to samozřejmě o postavě, zpěvákovi. Když se to povede a je po představení, tak v té chvíli je nádherné být producentem. Ale jinak mě baví role exhibicionisty. Každý herec je exhibicionista.

A co nervozita? Nemáte strach, jestli hra diváky přitáhne?
Prázdná hlediště jsou noční můrou každého herce a producenta. Nikdy nikdo dopředu neodhadne, jak to nakonec bude. Také jsou divadla, 
v nichž se odehrají čtyři reprízy a konec. Nebo se odehraje osm muzikálových představení a tím to skončí. Jak říká Zdeněk Barták: „Někdy si myslíš, že jen tak něco napíšeš a on je to hit, a jindy si zase říkáš, jak to bude skvělé a ono není. Takže je to neodhadnutelné.

Co je na tom nejhorší?
Nejhorší na tom je to, že už od ledna vám za krkem sedí pocit nejistoty, jak to vše dopadne. Lidé ve vašem blízkém okolí vás každý rok ujišťují, že vše bude dobré, ale já mám 
v hlavě stále otázky. Bude pršet? Prodá se alespoň část hlediště? Nezraní se nikdo z týmu? Zaplatí se nakonec celý projekt, což představuje asi tři miliony korun, a úsilí 
s ním spojené? Musím zaklepat a nechci to zakřiknout, ale zatím byla všechna naše představení úspěšná a vyprodaná, čehož si nesmírně vážím. Největší odměnou je pro mě to, když na konci představení vidím spokojené diváky, herce a též autory. Je to vlastně hlavním důvodem, proč Divadelní léta 
a činoherní komedie na komorní scéně stále pořádám.

Bude letos něco na zámku?
Ano, bude. Letos začínám druhou dekádu Divadelních lét na Hluboké a nakonec jsem se rozhodl udělat 11. ročník velmi podobně jako byl ročník první, a to v činoherním duchu.

Na co se diváci tedy můžou těšit?
Na nádvoří zámku uvedeme celkem deset představení klasické komedie Sluha dvou pánů. V této hře exceluje stálice mého hereckého týmu Petra Karvánková, která ztvární roli Truffaldina. Je to její životní role a když ji jako Truffaldina viděl pře 10 lety Miroslav Donutil, byl nadšený. Dále v rámci Divadelního léta uvedeme na Hluboké šest představení činoherních komedií v KC Panorama a vše bude uzavírat Studio DVA divadlo s komedií Sex pro pokročilé.

Obsazení v představení Sluha dvou pánů bude jinak stejné jako před deseti lety?
Ne, ne. Některé role přeobsadíme. Ti, co znají naše muzikálové osobnosti, tak Zuzana Benešová tam bude ztvárňovat roli Beatrice, Lukáš Randák zase Silvia, takže to bude ze dvou třetin přeobsazené. A také tam budou hrát dvě holčiny, které ve 14 letech hrály v Casanovovi, Jana Štěpánková a Lucie Pragerová. Ty budou hrát Clarici. Těšíme se na to. Též budeme mít změnu v režii, kterou zpracuje Dominik Beneš.

Jak dlouho trvá, než nastudujete činohru?
Sluhu dvou pánů budeme jakoby oprašovat. I když oprašovat se dá zase něco, co se hrálo před pěti lety a ve stejném složení. To pak jde rychle. Takhle po novu to budou tak tři měsíce. A stejně tak je to i v zimě, to jsou také tak tři měsíce.

Co děláte ve volném čase?
Když se netočím kolem divadla, tak jsou pro mě největší radostí moje tři vnoučátka. To je radost. Mentálně jsem asi tak na jejich úrovni. (Smích) To je samé strašení. Kdyby mi řekly: „Dědo, vyšplhal bys po tom hromosvodu na Černou věž?" Myslím, že bych vyšplhal.
Co mě ale baví nejvíc, to je pořád něco stavět. Postavil jsem dům sobě, bratrovi, sestře, teď stavěl také syn. To je něco pro mě, stavět, zdít, omítat. Všechny prázdniny od deváté třídy jsem chodil k zedníkům. Tam jsem se v podstatě vyučil. Baví mě to do dneška. Dokonce jsem měl 
i nabídky, abych dělal stavebního technika.

KLÁRA SKÁLOVÁ