A najednou, na hlavní silnici na odbočce na Ponědráž, se přede mnou zvednou oblaka prachu, lítají plasty, lidé v šoku, čtyři auta v sobě. Co teď? Vidím, že k nejvíce rozsekanému autu běží kamioňák, co ihned zastavil a ještě nějaká paní, a tak se rozhoduji volat záchranku. Poměrně přísná paní si nechá opakovaně vysvětlit, kde stojíme, a říká: „Posílám tam všechny složky záchranného systému, buďte na příjmu vašeho telefonu." Zmatek se trochu uklidňuje, čtyři lidé vynášejí těžce zraněného řidiče, já jdu řídit dopravu, protože hlavní silnici blokuje kamion a několik aut, jejichž řidiči a hlavně řidičky pomáhají nabouraným lidem. Jeden z nich je můj soused ze Záblatí, Martin, který mi roztřeseným hlasem říká, že přežil svoji smrt. "Tomáši, to bylo o mžik!"

Zvoní mi telefon z dispečinku a ta stejně přísná paní mi nařizuje přestat řídit dopravu a jít zjišťovat stav nejvíce zraněných lidí. Její přísnost mě trochu štve, ale paní je zvyklá jednat s lidmi v šoku, a tak to respektuji.

Neuplyne snad ani pět minut a přijíždí první sanitka, o minutu později přistává vedle na poli vrtulník, z vrtulníku k nám běží záchranáři, přijíždí velká sanitka, hasiči a policie. Během pár minut je celý záchranný systém na místě. V duchu se omlouvám té přísné paní z dispečinku, která to celé koordinuje. A proto píšu tento zážitek. Nebylo to cvičení, kterých se jako starosta občas zúčastňuji, ale ostrá akce.  S kamiońákem, byl to mladý Kříž z Purkarce, zpomalujeme dopravu na hlavní silnici, záchranáři pracují a za několik minut vrtulník odváží těžce zraněného chlapíka do nemocnice. Moji milí Jihočeši, můžeme být opravdu pyšní na to, jak funguje náš záchranný systém!

Autor: Tomáš Jirsa, senátor, starosta Hluboké nad Vltavou