To vše díky čtenářce a předplatitelce Českobudějovického deníku Anně Gebeltové, která se už řadu let z vlastní iniciativy stará o šíření dobré pověsti svého města.

Pomáhá jí v tom její záliba
v cestování po folklorních festivalech a fotografování účinkujících a jejich krojů. A právě tak začala Anna Gebeltová nenásilně šířit dobrou pověst Budějčáků a Jihočechů vůbec. „Když jsem před šesti lety začala jezdit po folklorních festivalech v republice, zajímali mě hlavně cizinci. Za to, že si je vyfotím, jsem jim také něco chtěla dát. Začala jsem proto dělat skleničky s miniaturní květinovou výzdobou. Ti obdarovaní měli velkou radost, tak jsem si řekla, že bych touto cestou měla prezentovat i město.  Pořídila jsem si propagační tužky, nějaké pohledy, něco mi věnoval i primátor," líčí svou přípravu na cesty po celé republice.

„Dala jsem tak dárek do Kamerunu, Zimbabwe, na Sardinii, Mallorcu, do Itálie,  Korey, Číny, na Taiwan, do Thajska, Kolumbie, v Beninu, Řecka, Bulharska," vypočítává jen některé ze zemí, kam si cizinci odvezli její drobné dárky. „Díky tomu jsou ty mé skleničky už ve třiceti státech světa," dodává Anna Gebeltová.

V mnoha případech se přesvědčila o tom, že obdarovaným udělala radost. „Ke každé přidám lísteček, na kterém ve třech jazycích vysvětluji, že je to dárek pro štěstí a že je 
z Budějovic.  K tomu přidávám nějaké propagační předměty. Do Kamerunu tak putovala tužka Budvar,  dala jsem ji ve Strážnici černochovi a překladatel mu vysvětlil, že jsem z města piva. Je to krásné vidět, jak ti obdarovaní mají radost. Když průvod končil, ten černoch si začal vykasávat  svůj dlouhý hábit a měl tu mou skleničku na krku a ukazoval mi, že ji má na srdci. To mě moc potěšilo. Podobné to bylo se dvěma Mongolkami, ty také dostaly skleničky a propagační materiál v angličtině na otáčko a když pak vystupovaly, jedna přišla a věnovala mi krásný přívěšek na krk, to mě strašně dojalo," vzpomíná Anna Gebeltová na hezká setkání.

Ta jí zůstávají v paměti hodně dlouho. „Když se pak něco děje kdekoli na světě, na ty lidi z dané země, co jsem potkala, vzpomínám a říkám si, co asi zrovna dělají, jestli vůbec žijí," popisuje pocity.

Své zážitky si  ale Anna Gebeltová nenechává jen pro sebe. S fotografiemi, které na  folklorních setkáních pořídí,  už potěšila například klienty domů s pečovatelskou službou, domovů důchodců i jiné zájemce. „Nedávno jsem byla U Hvízdala a na Máji. I když nejsem bůhvíjaký fotograf, snímky mají úspěch."
Nejeden z nich už měli možnost prohlédnout si i čtenáři Českobudějovického deníku. Anna Gebeltová patří nejen mezi dlouholeté čtenáře a předplatitele, ale i pilné přispěvatele na čtenářskou stranu U nás doma a právě zážitky z jejího  cestování za folklorem se tu objevují.

Doma u Gebeltů se ale čtou celé noviny. „Předplatitelé jsme možná pět let, ale čtu vás pořád. Od doby, co v Českých Budějovicích bydlíme, to už je přes třicet let. Vyhovuje mi, že mě Deník informuje o dění ve městě, kde žiju. Každé ráno vstanu a jdu do schránky pro Deník. Když noviny otevřu, první čtu zprávy. Sport, přiznám se, mě moc nebere, ale taky jsem informovaná, jestli jsem vyhráli nebo prohráli. Ráda sleduji články o mladých úspěšných lidech, kulturní recenze  a nejraději mám glosy," usmívá se sympatická čtenářka.