Majoři ve výslužbě Václav Hýsek a Jiří Růžička se během své třicetileté praxe vyskytovali téměř na všech místech činu v kraji. Nejsou jim neznámá jména jako Ivan Roubal, David Berdych, či orličtí vrazi. V dnešním díle se ale zaměřili na konkrétní jihočeské vraždy včetně kvalifikace pokusu.

Předem upozornili, že policejní statistika se rozchází se soudní. „Rozcházet se může i policejní statistika, když se například skutek stane v jednom roce a objasněn je v následujícím, stále se počítá v daném roce jako neobjasněný,“ řekl Hýsek úvodem. Statistiky se zpětně neupravují, také se stává, že k soudu jde skutek jako vražda, a pak je překvalifikován na ublížení na zdraví s následkem smrti.

close Grafika. Jihočeská kriminálka v roce 1999 řešila 13 hrdelních zločinů. info Zdroj: Deník zoom_in Grafika. Jihočeská kriminálka v roce 1999 řešila 13 hrdelních zločinů.

Smrt na čarodějnice, třetí vražda v roce

V noci z 30. dubna na 1. máje v Lomnici nad Lužnicí na Jindřichohradecku došlo k brutální loupežné vraždě. Tu spáchal tehdy dvaadvacetiletý Martin Kala, jeho obětí byl oblíbený fotbalový rozhodčí Heřman Placht. Usmrtil ho mnohočetnými bodnořeznými ranami nožem.

Vše se odehrálo v první patře bytovky, kde Placht bydlel hned naproti schodům. „Kala měl přítelkyni, pálili se ohně, neměli peníze na alkohol a on si chodil k Plachtovi pravidelně půjčovat. Ten večer ho nemohl vzbudit,“ popsal Václav Hýsek. A tak se rozhodl dovnitř dostat. „Prolezl větracím oknem chodbičky, které předtím rozbil kamenem,“ upřesnil Jiří Růžička.

Nožem, který si přinesl, mu probodl srdce a část žaludku, jeho oběť mu padla k nohám a zemřela na vykrvácení. Celkem mu podle pitevní zprávy uštědřil kolem 15 bodnořezných ran.

Chytili jsme ho 8. května až v Praze. „Telefonoval své matce z budky. Přiznal se, že udělal něco hrozného, a proto musel utéct. Ona nám sdělila, že se nachází na nádraží v odbavovací hale, a tam ho také zadržela vyslaná hlídka,“ uvedl major Hýsek.

Po zadržení pachatele neměli ale vražednou zbraň, ta ležela na dně rybníka. „Kala se jí zbavil cestou, pak nám ukázal, do jakých míst nůž hodil. Museli jsme rybník vypustit, abychom ho našli. Pamatuji si, jak stojím po kolena v bahně,“ zavzpomínal major Růžička. Od soudu Martin Kala odešel s trestem 13 let odnětí svobody.

Zastřelil v baru policejního ředitele

Čtvrtá vražda roku 1999 se stala 12. května. Slovák Oktavián Kempský zastřelil v Singer pubu v jihočeské metropoli váženého policejního ředitele Vladimíra Ryklíka (1952) z Třeboně. Vyskytl se v nesprávný čas na špatném místě. „Byl to velice solidní člověk, výborný chlap, šlo o hloupou shodu náhod. Motiv Kempského byl velice malicherný,“ míní major Hýsek.

Vrahovi se totiž zalíbila sekretářka, s kterou ten večer popíjeli. „Ten případ si moc dobře vybavuji, přednášel jsem ho jako ukázkový lišovským policistům včetně promítání zadrženého videozáznamu,“ upozornil Růžička.

Tehdy osmapadesátiletý Kempský (1945), invalidní důchodce, pracoval jako vrátný ve Škodovce. Podle důkazního materiálu úmyslně usmrtil Ryklíka kolem 00:15 v noci nejméně třemi výstřely do hrudi a břicha z legálně držené pistole ČZ 7,65 mm Browning. „Policejní ředitelství bylo ještě ve staré budově na Mariánském náměstí, tenkrát šli do blízké České ulice něco oslavovat,“ vysvětlil.

Ryklík se přátelil s ředitelem městské policie a domluvili se, že si tam společně se sekretářkou vyrazí. „Seděli v Singer pub na baru, do toho přišel Kempský, který když se napil, obtěžoval ženy,“ naznačil major Růžička. Ten večer to mimo jiné zkusil i na Ryklíkovu sekretářku. „Řekli mu, ať neobtěžuje, že přišla s nimi a s nimi i odejde. Takovou urážku však Kempský neunesl a došel si domů do Mánesovy ulice pro zbraň, vrátil se zpět, šel přímo k Ryklíkovi a aniž by něco řekl, třikrát po něm vystřelil,“ komentoval celou událost. Za vraždu ho soud poslal na 12,5 roku do vězení.

Nešťastná vdova utopila dítě a pak spáchala sebevraždu

Téhož dne ráno se vraždilo i v Blatné na Strakonicku, v době od 7.45 do 8.30 hodin ráno utopila Lenka Komanová (1975) svého malého synka. Stalo se to čtyři dny po úmrtí manžela, ten vozem najel do stromu nedaleko od bydliště, 8. května.

„To si pamatuji úplně přesně, byly tam tři byty, oni měli ten v 1. patře vpravo od schodů,“ upozornil Hýsek. Dvouletého Miroslava (1997) nechala naposledy vydechnout v koupelně. „Nejdřív šla s chlapcem na procházku, pak jí asi hráblo v hlavě. Vrátila se domů, napustila plnou vanu a oblečeného ho vzala a přimáčkla ho pod vodu,“ upřesnil major Hýsek.

Šlo o souběh nešťastných okolností, opravdu rodinnou tragédii. Manžel pár dní předtím zahynul při havárii. Ona po usmrcení syna spáchala sebevraždu v dětském pokoji. „Vzala si nějaké prášky, podřezala žíly a oběsila se, už jí nebylo pomoci,“ dodal Hýsek.

Její byt byl podle vyšetřovatelů zevnitř uzamčený, klíčky zůstaly v zámku, otevřít ho museli hasiči. Podezřelá Lenka Komanová se před skutkem léčila dva dny v psychiatrické léčebně ve Lnářích, zřejmě se nemohla vzpamatovat s tragické smrti manžela.

Umlátil milenku koštětem v nočním klubu

Petr Běhounek, ročník 1972, 1. prosince uštědřil své přítelkyni, bývalé prostitutce, desítky ran násadou od koštěte. Motivem desáté vraždy roku, která se odehrála v Nightclubu Sextant v Holkově na Krumlovsku, byla podle vyšetřovatelů žárlivost. „On s poškozenou chodil, pracovala pro něj v bordelu, ale slíbila, že profesi pověsí na hřebík. Vzala místo barmanky. Toho dne odjel a do podniku přijel nějaký Rakušan, který ji nabídl velkou sumu za soulož, ona neodolala a šla s ním,“ zmínil skutek, který se stal motivem.

Když to Běhounek zjistil, seřezal ji koštětem. „Na pitvě jsme spočítali neuvěřitelných 52 ran. Ona potom sotva chodila, a tak ji další holky odnesly na pokoj. Myslely si, že se z toho dostane. Položily ji do postele a přikryly. On ji tam ráno našel tuhou,“ dodal Růžička. Stop na místě činu zanechal dost. „Prostory byly zakrvácené, koště zlomené, měli jsme i dostatek svědků,“ doplnil.

Ve vyšetřovacím spise bylo mimo jiné, že poškozenou úmyslně usmrtil mnohočetnými údery tupým předmětem do hlavy a dalších částí těla. „K činu se celkem doznával, akorát si do poslední chvíle myslel, že není mrtvá,“ řekl Růžička.

V výpovědi vinu uznává, podrobnosti uvedl až v přítomnosti obhájce. „Chci jen uvést, že jsem Danu usmrtil já v podvečerních hodinách z důvodu osobních sporů mezi námi,“ řekl tehdy Běhounek. Časem objekt, kde k činu došlo, vyhořel a v současnosti je z něj už jen torzo.

Za zradu ji uškrtil kalhotkami

Dne 9. prosince 1999 životem zaplatila sedmdesátiletá osamělá seniorka Mária Kantorová z Masákovy Lhoty na Prachaticku, šlo o dvanáctou vraždu roku. Lásku jí přes inzerát slíbil nenapravitelný recidivista František Zezany (17krát soudně trestaný), nedávno propuštěný z věznice, hledající útočiště. Její tělo našli policisté o pár dní později, 14. prosince.

Po činu se podle operativce Václava Hýska skrýval v Mělníku. „Ráno od poškozené odjížděl autem s prasklým výfukem, to se mu úplně rozbilo ve Strakonicích, a tak ho nechal v servisu, a odtud pokračoval autobusem, tím zmátl stopu,“ popsal. Když se ubytoval v penzionu, tak se ani nezapsal. „Majitel měl strach z četníků, tak nám ho ani nepřiznal,“ dodal Hýsek peripetie v pátrání.

Důvodem vraždy bylo jeho zklamání. „Seznámili se na inzerát, ona ho pozvala, přijel k ní v noci. Nejdřív si ho vykoupala a po sexuálním aktu ho ale zradila. Oznámila mu, že ráno musí pryč, protože jí přijedou příbuzní,“ upřesnil s tím, že předtím mu naslibovala lásku až za hrob, včetně společného soužití. Byla to jeho první žena, potom co přišel z kriminálu, proto ho dostala.

Zezany se ale neměl kam vrátit, a tak ho odmítnutí naštvalo. „Vzal její kalhoty a začal ji škrtit. Zatáhl ji je kolem krku. Pak sebral ze stolu popelník, a ještě ji párkrát praštil po hlavě,“ popisoval při výslechu. Broušený skleněný popelník našli kriminalisté pod postelí rozlomený a patolog uvedl, že ji udeřil nejméně 15krát. Příčinu smrti stanovil ale jako udušení.

Několik dní se Zezany nechal nahánět, pak svůj čin detailně přiblížil díky policejní kávě. „Nechal se přemlouvat, když jsme mu slíbili pořádný zrnkový kafe s cukrem, tak nám řekl, ať točíme papír do stroje,“ smál se major Hýsek.

Za vraždu si vysloužil u soudu dalších 15 let, během svého pestrého kriminálního života nasbíral další tresty v celkové délce 35 let. „Později si to rozmyslel, a chtěl to hodit na nějakého Ukrajince, co se vesnicí pohyboval,“ uzavřel Hýsek. Naštěstí policisté i soud disponovali dostatkem usvědčujících materiálů.