Je sychravý deštivý den, ale studentka Jihočeské univerzity Petra Lukešová se noří do vod pískovny u Veselí nad Lužnicí a začíná pátrat v keřích okolo břehu po nevábně vypadajících organismech. Vědečtí pracovníci Katedry biologických disciplín Zemědělské fakulty totiž včera již poněkolikáté v tomto roce prováděli odlov bochnatky americké. „Lákalo mě, že se jedná o něco nového a zároveň i zajímavého,“ uvedla Petra Lukešová, která se k výzkumu dostala díky diplomové práci. Spolu s referentkou katedry Monikou Marcinovou během pátečního dopoledne vylovila několik desítek kilogramů tohoto živočicha, který nápadně připomíná koule slizu. „Pokud je voda čistá jako například tady, je odběr celkem příjemný a nevadí, že se pracuje s rosolovitou hmotou,“ dodala.

Bochnatka americká se v posledních letech v jižních Čechách nebývale rozšířila. „Vyskytuje se hlavně ve vodách, které nejsou intenzivně rybářsky obhospodařovány, především tedy v pískovnách, částečně i ve Vltavě a v některých rybnících s čistší vodou, např. Hejtman, Staňkovský nebo Svět, ale může tomu být i jinak, uvidíme v příštích letech,“ informoval Josef Rajchard, vedoucí Katedry biologických disciplín. Právě rozšíření bochnatky je centrem zájmu výzkumného týmu Jihočeské univerzity. „Především se snažíme zachytit její postup, chceme sledovat, jak bude osidlovat další lokality. Vedle toho odebíráme i vzorky pro analýzy, aby mohla být bochnatka v budoucnu prozkoumána i z dalších hledisek,“ řekl Josef Rajchard.

Bochnatka americká je sladkovodní živočich z kmene mechovky, který se dostal do Evropy ze severní Ameriky zhruba před sto lety a vyskytoval se po tu dobu pouze ojediněle. Kolonie bochnatek produkujících slizkou hmotu se objevují, jakmile teplota vody dosáhne 20°C. V posledních asi šesti letech má však výskyt bochnatky charakter hromadné invaze na řadě lokalit a zdá se, že se dále šíří. Na Třeboňsku byl hromadný výskyt poprvé zaznamenán v roce 2003 na pískovně Cep u Majdaleny. Zajímavé ale je, že tam, kde se bochnatka hromadně objevila, v dalších letech zase ustupuje.

Z velkého množství vylovené bochnatky nakonec vědci uschovávají jen zlomek, zbytek zůstává v trávě na břehu, kde se velmi rychle rozpadne. „Jedná se o invazní druh a jako takový je jej třeba hlídat, protože nevíme, co v ekosystému může způsobit,“ poznamenal Rajchard. Z tohoto důvodu by také veřejnost měla případný objev bochnatky americké hlásit na Katedře biologických disciplín Zemědělské fakulty.

Lidé, kteří se s nepříliš vábně vypadající bochnatkou setkají, se nemusí podle Rajcharda ničeho obávat. „Není známo, že by s bochnatkou souviselo nějaké hygienické riziko, spíše lze říci, že tento živočich přispívá ke kvalitě vody, neboť se živí filtrací mikroorganismů včetně řas a sinic. Pouze dlouhodobý kontakt její biomasy s velkou plochou kůže (např. při naší práci) může vést k určitým reakcím,“ vysvětlil. Pokud tedy na bochnatku při koupání šlápnete, nejspíš vám to nebude zrovna příjemné, ale bezprostřední nebezpečí určitě nehrozí.

Andrea Zahradníková