Na publikum zapůsobila hlavně emocemi, které vložila do francouzského šansonu. City neskrývala ani při slavnostním vyhlášení výsledků.

Jaké máš právě teď pocity?
Jsem neskonale šťastná, ani teď si pořád neuvědomuju, co mě všechno čeká. Ale jsem strašně ráda.

Při vyhlášení výsledku jsi kroutila hlavou, je pro tebe vítězství překvapením?
Byla jsem zaskočená, ale byl to úplně úžasný pocit, nedá se to popsat.

Jako první písničku jsi zpívala francouzský šanson. Jako druhou sis vybrala Nepiš dál od Marty Kubišové. Proč zrovna tyto písně?
Tu první písničku jsem si vybrala proto, že je nádherná, miluju ji, navíc se mi strašně dobře zpívá francouzsky… i když se bohužel francouzsky neučím. Vždycky si nechávám poradit od kamarádky, která umí perfektně francouzsky.
Tu písničku jsem zvolila taky proto, že je v ní spousta emocí, a já mám ráda písničky, které jsou emočně hodně nabité. Písničku Nepiš dál jsem si vybrala proto, že je taková veselá nebo spíš rozverná, dobře se u ní pohybuje a dobře se zpívá.

Jaký máš zpěvácký idol?
Clara Fabian. Rozhodně, to je francouzská zpěvačka. Šanson Je suis malade, který jsem zpívala, ale není od ní. U nás ho nazpívala Marie Rottrová, ale ten text ve francouzštině je o něčem jiném a je mnohem drsnější. V překladu znamená „jsem nemocná“, je to o nešťastné lásce a je v něm vyzpívaný všechen smutek, který si člověk za život prožije.

Jaké jsou teď tvoje hudební plány?
Konzervatoř. Určitě chci jít na konzervatoř na obor populární zpěv. Už teď jezdím na konzultace k paní profesorce Jenopové a tenhle rok už budu zkoušet přijímačky a doufám, že to vyjde.

Dovedeš si pro sebe představit kariéru zpěvačky?
Takhle jsem nad tím ještě nepřemýšlela. Chci zpívat pro lidi. Baví mě koncerty, hodně mě baví zpívat před lidmi. Vždycky mám před nimi trému, ale oni mě vyburcují k takové dobré trémě, před nimi se ty emoce ještě zesílí. Priorita je teď pro mě ta konzervatoř.