„Šlo o několik exemplářů, jak samečků, tak samiček. Z toho je zřejmé, že nešlo o ojedinělý výskyt migrujícího jedince,“ uvedl entomolog David Ričl, který od roku 2016 v bývalém vojenském prostoru provádí monitoring denních motýlů. Modrásek jetelový vyhledává typ krajiny, který u Milovic obnovuje pastva divokých koní a dalších velkých kopytníků. Tedy suché a velmi květnaté krátkostébelné stepi až lesostepi s nízkou a řídkou vegetací. „Zároveň jde o druh motýla, který na rozdíl od mnoha jiných zvládá přelety na větší vzdálenosti. To mu umožňuje osídlit místa, kde pro jeho výskyt vzniknou vhodné podmínky,“ doplňuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky v Českých Budějovicích.

Modrásek jetelový v minulosti patřil po celém území státu v nížinách a pahorkatinách k nejhojnějším druhům modrásků. Z mnoha oblastí původního výskytu však vymizel. V Čechách byl donedávna na hranici vymření a v posledních dvaceti letech byl hlášen jen velmi vzácně. Naopak na jižní a střední Moravě je dosud rozšířenější a dokonce se v posledních letech v některých regionech šíří a znovu je osidluje. Také v Čechách se nyní objevuje na místech, kde dlouho nežil.

Milovice přitom nejsou jediným místem, kam se ohrožený modrásek znovu vrátil díky pastvě divokých koní. „Jeho výskyt byl letos zaznamenán také na pastvinách Na Plachtě v Hradci Králové a již dříve v Dobřanech u Plzně,“ upozornil Jiří Beneš z Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd České republiky v Českých Budějovicích.

Kromě návratu modráska jetelového dělá vědcům v rezervaci velkých kopytníků radost i hlavní, vlajkový druh mezi místními motýly - modrásek hořcový Rebelův. „Z výsledků monitoringu vyplývá, že jeho stavy jsou letos, tak jako v předchozích letech pastvy stabilní napříč opakovaným mimořádně suchým létům,“ zmínil Miloslav Jirků. Pastva velkých kopytníků totiž vedla k potlačení agresivních druhů trav, které místní krajinu ovládly poté, co odtud odešla armáda. Právě husté porosty trav odtud postupně vytlačovaly i vzácné hořce křížaté, na které jako na jedinou rostlinu mohou modrásci hořcoví klást vajíčka. Velká zvířata svými kopyty zároveň narušují travní drn a vytvářejí tak plošky obnažené hlíny, na nichž se semena hořců mohou uchytit. Tím opět pomáhají ke zvyšování počtu hořců i na ně navázaných modrásků hořcových. „Od loňska se na milovických pastvinách kolem dospělých hořců objevují mladé dvou až tříleté rostlinky. To je skvělá zpráva, protože mladá generace je známkou oživení populace hořců, kterou doteď tvořily hlavně staré rostliny,“ doplňuje Miloslav Jirků.

Právě záchrana mizejících motýlů byla jedním z hlavních důvodů vzniku rezervace velkých kopytníků u Milovic. „Pastva velkých kopytníků samozřejmě pomáhá i dalším druhům živočichů a rostlin. O motýly nám ale šlo při zakládání rezervace především. Proto jsme rádi, že se daří zvyšovat jak početní stavy u vzácných druhů, které v rezervaci přežily, tak pomáhat v návratu těch, které v těchto místech před lety vyhynuly,“ poznamenal Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.

Přestože divocí koně a další velcí kopytníci pomohli k záchraně desítek vzácných druhů, sami nyní čelí ohrožení. Kvůli opožděnému rozšíření rezervace hrozí utracení třetiny unikátních kopytníků. Ochranářská společnost Česká krajina proto požádala počátkem srpna vedení Středočeského kraje o urychlení potřebných kroků vedoucích k plánovanému rozšíření rezervace.

Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.