Na výzkumu se podílel i loňský laureát Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství Charles M. Rice.  Preklinická studie byla umožněna díky spolupráci s Nemocnicí České Budějovice, a.s., která pro testování vytipovala a zajistila vzorky krve od jihočeských pacientů.

Studii zahájili vědci s lékaři v roce 2018 prvotním screeningem 140 pacientů z jižních Čech, kteří prodělali klíšťovou encefalitidu a měli nejkvalitnější protilátky. Vzorky jejich krve následně putovaly na Rockefellerovu univerzitu do USA, kde virologové protilátky podrobili detailním analýzám. „Na této fázi výzkumu se podílel i Nobelista Charles Rice. Pro testování připravil takzvané pseudoviry, což jsou virové částice, které mají stejné strukturní vlastnosti jako viry klíšťové encefalitidy, ale nejsou infekční,“ řekl vedoucí českého virologického týmu, Daniel Růžek z Parazitologického ústavu Biologického centra AV ČR a Výzkumného ústavu veterinárního lékařství.

Věnovali po půl litru krve

Ze 140 vzorků pak američtí vědci vybrali 6 pacientů, tzv. superneutralizátorů, kteří měli perfektní imunitní odezvu a jejichž protilátky nejúčinněji zabíraly na virus klíšťové encefalitidy. „Tyto pacienty jsme dobře znali, byli v naší péči v akutní fázi klíšťovky a i po propuštění z nemocnice jsme je sledovali v poradně našeho oddělení. Je zajímavé, že to nebyli pacienti s nejtěžším průběhem klíšťovky, přesto, jak někteří sami prohlásili, nechtěli by to prožít znovu a ani by to nepřáli nikomu jinému. Když jsme jim vysvětlili smysl studie, byli velice ochotní a nápomocní, každý věnoval půl litru krve. Právě díky jejich přispění může v budoucnu vzniknout preparát, který pomůže dalším nemocným,“ říká primář infekčního oddělení Nemocnice České Budějovice Aleš Chrdle.

Pomocí specifických bílých krvinek B-lymfocytů z těchto odběrů vědci získali velkou sérii protilátek. V českobudějovických laboratořích Parazitologického ústavu pak jednotlivé protilátky znova testovali, tentokrát už na živých virech, a to jak v buněčných kulturách, tak v myších. „Ukázalo se, že 4 monoklonální protilátky fungovaly naprosto fantasticky. Jednak dokázaly kompletně zabránit rozvoji onemocnění, když byly podány před infekcí, ale zároveň měly vysokou účinnost, i pokud byly podány po infekci, měly tedy léčebný účinek,“ vysvětluje Daniel Růžek.

Klíšťová encefalitida je závažné onemocnění centrální nervové soustavy člověka a v Evropě v posledních letech výrazně narůstá počet jejích případů. Ačkoli existuje velmi účinné a dobře snášené očkování, pro léčbu klíšťové encefalitidy zatím není dostupný žádný protivirový prostředek a pacienti jsou odkázáni jen na podpůrnou léčbu. K obzvláště závažným průběhům nemoci dochází především u lidí s imunitními problémy nebo u starších lidí se sníženou imunitou. Nově vyvinuté protilátky tak skýtají velký potenciál. „Uvažuje se o tom, že pokud člověk na sobě najde přisáté klíště, nechá jej otestovat v laboratoři a zjistí, že klíště bylo pozitivní, bylo by možné mu okamžitě podat tyto protilátky, které by ho bezprostředně ochránily před rozvojem onemocnění,“ řekl Daniel Růžek. Čím dřív jsou protilátky podané, tím lépe fungují. Podané později by ale mohly mírnit projevy nemoci a redukovat trvalé nebo dlouhodobé následky.

Protilátky fungují i preventivně

Nespornou výhodou protilátek je také jejich preventivní účinek. V preklinické studii vědci tyto protilátky geneticky upravili tak, aby prodloužili dobu jejich účinku na 2 měsíce. Budoucí preparát by tak využili například i cestovatelé, kteří se chystají do oblasti výskytu klíšťové encefalitidy a už nemají čas na očkování, kdy je nutné podání více dávek vakcíny s časovým rozestupem. V případě podání protilátek by byli okamžitě chráněni před touto chorobou, a to po dobu nejméně dvou měsíců.

Ačkoli jsou nově vyvinuté protilátky velmi nadějné pro budoucí použití a je ověřena jejich bezpečnost v preklinické studii na myších, k hotovému preparátu je však ještě dlouhá a nejistá cesta. Výzkumníci nyní hledají investory a partnery z farmaceutického průmyslu, kteří by zafinancovali a provedli klinické testy u lidí. V případě úspěchu by se mohl preparát dostat na trh v řádu let.

Studie byla publikována 8. dubna 2021 ve vědeckém časopise Journal of Experimental Medicine (https://doi.org/10.1084/jem.20210236)