Matky a občanské sdružení V havarijní zóně jaderné elektrárny Temelín se v listopadu 2007 přihlásily do správního řízení o povolení provozu 3. bloku Jaderné elektrárny Dukovany. Toto řízení bylo vedeno SÚJB. Chtěly uplatnit stanovisko, aby provoz tohoto jaderného zařízení nebyl prodloužen.

SÚJB rozhodl, že stěžovatel není účastníkem tohoto řízení, neboť jeho jediným účastníkem je žadatel o povolení provozu. Rozklad stěžovatele s odkazem na „Aarhuskou úmluvu“ byl zamítnut a žalovaný úřad 10. prosince povolil provoz zmíněného bloku Dukovan.

Žalobu proti zamítnutí rozkladu odmítl Městský soud v Praze. Ztotožnil se přitom mj. s názorem Ústavního soudu ve věci obdobného zamítnutí žaloby na povolení provozu 1. bloku JETE. Stěžovatel nebyl podle něj k podání žaloby aktivně legitimován.

NSS se mohl zabývat toliko tím, zda městský soud měl odmítnout žalobu pro nepřípustnost, nikoliv různými aspekty bezpečnosti elektrárny. Poukázal na specifiku posuzované věci, tedy že jde o řízení týkající se zařízení již provozovaného. Nejde tedy o nový záměr, o nové zařízení, které by potenciálně mohlo zhoršit stav životního prostředí oproti nynější úrovni, řekl NSS. Není zřejmé, jak může řízení o prodloužení nynějšího stavu představovat zásah, při němž „mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny“. Tyto zájmy nemohou být dotčeny udržením statu quo.

Zájem veřejnosti v tomto řízení spočívá pouze v tom, aby bylo ověřeno, zda je posuzované jaderné zařízení nadále bezpečné, nikoli zda jeho trvající existence zasáhne životní prostředí. Posouzení bezpečnosti tohoto provozu je pak otázkou čistě technickou. Pro takové posouzení je způsobilý právě a jedině pouze žalovaný SÚJB. Městskému soudu tudíž nelze vytknout, že nepřiznal stěžovateli žalobní legitimaci proti rozhodnutí žalovaného a následně proti rozhodnutí předsedkyně žalovaného o rozkladu. Šlo totiž o správní řízení, v němž stěžovatel nebyl a nemohl být účastníkem.

NSS proto kasační stížnost Matek zamítl jako nedůvodnou. (2 As 9/2011)