Narodil se 20. 10. 1945 v Lišově, v létě 1969 se oženil s Jaruškou Nekolovou. Má dvě dcery a osm vnoučat. Po studiu na gymnáziu v Českých Budějovicích vystudoval pedagogickou fakultu. Nejdříve učil v Českých Budějovicích ZŠ Nerudova a za pár let již v Lišově. Kromě aprobace chemie – přírodopis učil tělocvik a praktická vyučování. Krátce po své třicítce (1977) se stal předsedou lišovského národního výboru. Město vedl třináct let, během kterých se zasloužil o výstavbu mateřské školy, domu s pečovatelskou službou, nákupního střediska a požární zbrojnice. Přivítal mnoho občánků a oddal mnoho párů. Byl oblíbeným starostou, který neváhal přispět i svou prací na akcích Z a aktivit různých zájmových spolků.

Po revoluci učil pár let na ZŠ Máj a pak až do důchodu řediteloval v Diagnostickém ústavu v Homolích (1992–2009). Díky němu se diagnostický ústav zcela změnil. V době jeho ředitelování došlo k významné přestavbě celého areálu, který i dnes poskytuje všem dětem příjemné a bezpečné zázemí. Dětský diagnostický ústav se za jeho vedení rozšířil o dětský domov se školou v Šindlových Dvorech a střediska výchovné péče. Stal se předsedou Federace dětských domovů (FICE) v období 2003–2009, organizoval Nejmilejší koncert a sportovní zápolení pro děti z dětských domovů. Doprovázel je i do zahraničí. Ochota pomáhat druhým a sport provází celý jeho život.

Vladimír Ira, ředitel DDÚ, DDŠ, SVP, ZŠ a ŠJ Homole:

Jirka byl můj vážený kolega a člověk, který pro naše zařízení udělal opravdu hodně práce. Jsem přesvědčený, že nejen pro mne, ale pro naprostou většinu spolupracovníků byl čestným, spravedlivým, vtipným a hlavně lidským ředitelem. Stejně tak se choval i ke všem dětem, které k nám přicházely. Obdivoval jsem jeho zapálenost pro sport (hlavně fotbal na všech úrovních), jeho  úžasnou paměť na data narozenin spolupracovníkům, kterým nikdy nezapomněl popřát. V různých krizových situacích si dokázal udržet nadhled a převzít zodpovědnost. Věřím, že si Jirka stále drží svou svěžest, sportovní nadšení a to, co na něm řada z nás obdivovala a obdivuje – život pro rodinu. Milý Jirko, k tvým 75. narozeninám ti přeji za sebe i všechny tvé bývalé kolegy a kolegyně pevné zdraví, hodně štěstí, radost z vnoučat a další vstřelené góly do branky soupeře. 

Jiří Švec, starosta Lišova:

Jirko, je neuvěřitelné, že slavíš už 75. narozeniny. Pokaždé máš vystupování a energii, kterou by Ti mohl leckdo závidět. Přeji Ti jménem svým, i jménem obyvatel města Lišov, hodně zdraví, štěstí a energie, kterou stále máš. A děkuji Ti za vše, co jsi pro město Lišov udělal a stále děláš.

Klára Fiktusová, nejstarší vnučka:

Jirka je můj dědeček, pro mě je to od malička ten nejúžasnější chlap na celým světě, a to hned z několika důvodů. Je to nejhodnější člověk jakého znám, ke všem je milý a všem rád pomůže, umí lidi pobavit, protože má nepřekonatelný smysl pro humor, je chytrý - říkám mu „moje chodící encyklopedie”. Ve svém životě dokázal spoustu věcí - byl starostou, učitelem, ředitelem dětského domova, trenérem fotbalu, ale hlavně skvělým manželem, tátou dvou dcer a pro mě tím nejlepším dědečkem, jakého jsem si jen mohla přát. A to je to, co na něm nejvíce obdivuji a miluji - to, jak miluje svou rodinu. Nikdy bych neměnila! Dědoušku, z celého srdíčka ti přeji všechno nejkrásnější k tvým 75. narozeninám, hlavně zdravíčko, štěstíčko a spoustu lásky. Mám tě moc ráda, pusu! Tvoje Kordulka

Vnoučci Kuba a Martínek Fiktusovi:

Náš děda Jirka je pro nás velký vzor ve fotbale, protože nás k fotbalu přivedl a vždy nás v tom podporoval, vozil nás na tréninky a zápasy, díval se a fandil nám. Myslíme, že je rád, že má vnoučky, na které může být pyšný. Děda fotbal miluje, proto hraje dosud. Také se s námi učil, když jsme potřebovali pomoct, protože náš děda ví všechno. A i když se s námi občas zlobil, protože jsme něco neuměli, nebo zlobili my jeho, vždycky to zvládl. Máme tě rádi, dědo! Přejeme ti všechno nejlepší, štěstí, hlavně zdraví a hodně gólů!

Dcera Jaruška Fiktusová:

Jirka je můj tatínek, stejně jako mojí sestry Martiny. Myslím, že občas chtěl taťka radši kluky, nebo alespoň jednoho, kvůli fotbalu. Ale tak si musel počkat o něco déle na své vnoučky. Musím říct, že jako táta byl a stále je skvělý, mám spoustu zážitků, které nám dopřál spolu s mamkou Jaruškou právě on. Měla jsem úžasné dětství. Taťka je velmi férový, hodný, chytrý, spravedlivý a především umí bavit lidi, a právě proto si myslím, že ho má tolik lidí rádo. Mimo jiné je i skvělý dědeček všech svých vnoučat. Vždycky nám všem ukáže, jak je jeho rodina pro něj důležitá. Děkuji, tati, za tvou pomoc a lásku, co nám všem dáváš. Z celého srdce ti k tvým krásným 75. narozeninám přeji spoustu sil do dalších let a samozřejmě hlavně hodně zdraví, ať jsi nadále tak šťastný a spokojený!

Mirek Fiktus:

Jirka je můj skvělý tchán. Neznám člověka, se kterým by neuměl vycházet. Umí lidi rozesmát a pobavit, udělá vám takovou veselku, na kterou nikdy nezapomenete, zejména kvůli svým vtipům. Je skvělý trenér fotbalu, který hraje celý život a nikdy ho to nepřestane naplňovat. Je velmi chytrý, obdivuji, jak si pamatuje všechna ta čísla, jako jsou data narozenin, počty gólů v určitém roce, naprosto přesně vám řekne, jaká událost se v jakém roce odehrála. Je to chlap, který si zaslouží obdiv. Přeji ti k tvým 75. narozeninám všechno nejlepší, hlavně zdraví! Vytrvalost a radost se všemi tvými vnoučaty. A nadále spoustu sil ve fotbale.

Marie a Petr Šimánkovi, švagrová a švagr:

Jirka je můj švagr, přijali jsme ho do rodiny jako okrasu a zlepšení intelektu naší rodiny. Měl k tomu všechny předpoklady – kultura osobnosti byla ve všech směrech příkladná a povznášející. Vzal si moji sestru Jarušku v létě 1969 a táta z něj měl velkou radost, viděl statného a silného mladíka, čekal dobrého parťáka do velkého pracovního nasazení, které u nás na statku vždy panovalo. Jirka má své zásady a pevný charakter, nikdy ve svých postojích neustoupil. Nejraději pracoval pro veřejné blaho, a to nad rámec svých časových a rodinných možností. Práce pro společnost byla jeho prvořadým zájmem. Svým charakterem mohl být nejen vzorem pro ostatní, ale i příkladem, jak se má pro společnost pracovat. Má absolutně nemajetnické vlastnosti. V podstatě nic nepotřebuje a nic mu nechybí. Škoda, že dnes takových osobností se ve veřejné sféře nachází poskrovnu. To, co dokázal udělat pro ostatní, bylo pro jeho osobu rozhodující a prvořadé. Jeho hlavním nepřítelem byl nedostatek času – víkendy by nejraději trávil na fotbale, svědomitě vykonával všechny funkce. Společenskou povahu jsme oceňovali a užívali společně při narozeninách, které tak rád vždy slavil. Miloval také saunu, kterou vlastníma rukama postavil. Největší odměnou jsou jeho dcerušky a jejich velké rodiny. Konečně si našel čas pro výchovu svých osmi vnoučat a stále dohlíží na fotbalové mládí…Přejeme mu i dále hodně zdraví a sil a příležitostí užívat všech jeho lásek, které mu naplňují jeho spokojené žití.

Martina Boledovičová, dcera:

Jiří Hart je můj táta, už 47 let. Zklamal mě jen dvakrát – když mi bylo 12, nekoupil mi kopačky. Byla jsem nadšená fotbalistka a dostat kopačky bylo mé nejvroucnější přání a velké překvapení, že táta fotbalistku nechce. Druhé zklamání, že nám se sestrou Jaruškou místo bráchy (konečně fotbalisty) pořídil radši pejska. Jinak už vidím samá pozitiva - bylo příjemné slyšet pubertální spolužáky a kamarády, kteří mi říkávali, že mám skvělé rodiče. Obdivovala jsem ho vždy, zejména jeho ochotu pomoci všem a se vším. Táta mi dal do života hodně, třeba tyhle dvě důležité věty: „Proč bych ti měl dávat něco za vysvědčení, vždyť se učíš pro sebe.“ A věta druhá: „Já vím, že už ses stejně rozhodla a vždycky tě podpořím, ať se rozhodneš jakkoli.“ Byl vždy po ruce, když jsem ho potřebovala, neváhal pomoci při péči o své vnoučata, ty nejmladší dokonce nosil v šátku a přebaloval, krmil i bděl na řádné odříhnutí a jejich bezpečný spánek. Myslím, že by vyhrál soutěž o nejobětavějšího dědečka. Tati, ty víš, jak moc si přeji stále vídat Tvůj veselý úsměv, upíjet ti pivo a slyšet: „Tady Česko, zelená kupka.“ Přeji ti tedy hodně zdraví a domácí pohody.

Dan Boledovič, zeťák z Roztok:

Jirka, můj tchán, je člověkem, u kterého obdivuji jeho neustálou ochotu a připravenost lidem kolem sebe pomáhat. Každému vychází vstříc a bere na lidi ohled. Celou dobu, co ho znám, je aktivní v mnoha sdruženích a kolektivech a podílí se na jejich fungování a administrativě. Pro to všechno ho obdivuji a přál bych si být alespoň z poloviny tak aktivní jako on. Jirko, přeju Ti pevné zdraví a pořád tak velkou vitalitu! Těším se na další společné veselé chvíle s Tebou!

Petr Boledovič, druhý vnuk:

Děda je pro mě velmi důležitý člověk, naučil mě hodně důležitých věcí do života. Jako malého mě vodil a vyzvedával ve školce. Naučil mě hodně her a je s ním vždycky velká zábava. Vzal nás taky s Alžbětou na Kvildu, kde nás všechny ohromil svým běžkařským uměním. Rád si s dědou povídám o jeho životě nebo o předcích. Milý dědo, přeji ti k narozeninám všechno nejlepší, hodně zdraví a hodně síly do dalších let. Doufám, že se tobě a babičce v novém bytě líbit a že si ho dlouho užijete.

Betty:

Milý dědo, jsi pro mě velkým vzorem, je s Tebou velká legrace a dobře se s Tebou hrajou hry. Mám Tě moc ráda. Užij si narozky a těším se, až si spolu zase zatancujeme. Přeju Ti zdravíčko a štěstíčko!

Jirka a Honza:

Děda je dobrej ve fotbale a rád hraje prší a člověče, nezlob se.

Šárka Babjuková, neteř:

Jirka je můj strýc, oddávající a kmotr mých dětí. Již od raného dětství jsem s ním a jeho rodinou trávila spoustu času, neboť máme společnou chalupu. Ještě v dobách, kdy učil na základní škole a jako učitel měl letní prázdniny, tak si od dětí moc neodpočinul, protože dostal na hlídání svoje holčičky Martinku, Jarušku, mě a mojí sestru Radku. Prostě samé baby, které pramálo jevily zájem o jeho milovaný fotbal, na kterém by nejraději trávil celé dny. Jezdívali jsme i na společné dovolené a i dnes po 50 letech se velmi rádi na společných dovolených potkáme a vždy se na něj všichni těšíme. Stále je hravý, soutěživý, společenský a oblíbený lidmi napříč všemi generacemi. Prostě super chlap. Přeji mu za celou moji rodinu, aby mu ještě dlouho sloužilo zdraví a mohl se věnovat jak sportu, tak partnerce Libušce, dětem a vnoučatům. Vždy se budeme těšit na naše společná setkání.

Tomáš Ondračka, syn neteře, kmotřenec:

Milý Jirko, přeji ti vše nejlepší k narozeninám! Zároveň ti děkuju, že jsi důležitou součástí mého života. Pokud to vezmu chronologicky, začalo to hned po mém narození, kdy jsem já a můj brácha měli tu čest, že ses stal naším kmotrem. Pokračovalo to prázdninami, které jsme z velké části trávili ve Štěpánovicích a odtud vyráželi na chatu u Dvořiště. A když babi s dědou nemohli, tak jste nás s Jaruškou hlídali v Lišově. Navíc ti vděčím i za to, že jsi mě vytáhl z vody při koupání na Majdaléně (ačkoliv si tuhle příhodu naštěstí nepamatuju).

Jako nejčerstvější vzpomínka je pak naše svatba s Aničkou, které jsi byl nedílnou součástí a kde ses postaral o naprosto skvělý chod a organizaci. I díky tobě se náš svatební den náramně vydařil. Přeji ti, ať ti góly padají, pivo chutná, spokojeně žijete s Líbou v novém bytě, děti a vnoučata dělají radost a zkrátka, ať tě život baví!

Franta Kovařík:

Jirka je pro mne celoživotní kamarád a přítel. Vyrůstali a stýkali jsme se spolu od školky, na základní škole jsme se společně učili 8 let v jedné třídě. Hráli jsme spolu více než 25 let fotbal ve stejném klubu. Závodně jsme spolu také stříleli ve Svazarmu Lišov. Bydlíme oba v Lišově od narození, zůstali jsme tady i se svými rodinami a třicet let se stýkáme na chatách u rybníka Dvořiště, kde máme chaty od sebe vzdálené asi 40 metrů. Na Jirku je vždy spolehnutí, nikdy mě nepodrazil a pomohl mi vždy, když jsem ho o pomoc požádal.

Jirka je a doufám, že zůstane kamarád a já mu za všechno, co pro mne udělal velice děkuji. Přeju mu hodně zdraví a štěstí, a to ve všech oblastech života.

Jiří Strnad a Hana Smetanová, sousedi:

Jirka je náš soused na chatě. Pro nás je to ten nejslušnější a nejhodnější člověk se smyslem pro humor. Na oslavách a u táboráčků dovede bavit celou společnost. Je to výborný trenér fotbalu, byl výborným starostou a učitelem. Je to chlap, kterého musí mít rád každý.

Přejeme ze srdce k jeho 75. narozeninám hlavně hodně zdraví.

Vašek Kopačka, fotbalista ze Štěpánovic:

Slavící Jirka Hart má mnoho věcí v životě, na které může pyšně vzpomínat. Jedna z nich je úspěšná kariéra fotbalového trenéra ve Štěpánovicích. Bandu mladých kluků dokázal svým přístupem přinutit dostat ze sebe maximum a slavit s nimi dosažené úspěchy. Dokonce má na svědomí i postup mezi okresní elitu a tam dlouholeté setrvání. Důkazem jeho jedinečnosti je skutečnost, že i dnes ještě se svými tehdejšími "učni" stále hraje ve staré gardě. Za nás všechny nezbývá, než mu popřát, aby mu to dlouho vydrželo a cítil se stále mlád.