Proč v únoru 1948 převzala v Československu moc komunistická strana tak snadno?
Tehdejší události nelze vytrhávat z obecného kontextu. Kdo chce pochopit únor 48, musí znát události, které se   v Československu odehrávaly už od 30. let. Únor 48 totiž nevyšel ze vzduchoprázdna, ale předcházely mu okolnosti, které tehdejší dění velice ovlivnily.
K nim patří  světová hospodářská krize z počátku 30. let, Mnichovská dohoda v 38. roce, druhá světová válka a osvobození větší části Československa Rudou armádou. Sovětský svaz měl tehdy celosvětově obrovský kredit.  Druhou rovinou je skutečnost, jak reagoval svět, nejenom Československo, na selhání kapitalistického systému v 30. letech. Velká Británie, Itálie i Francie reagovaly rozsáhlým znárodňováním podle teorií britského ekonoma Keynese, ve vládách Francie a Itálie byly komunistické strany. Znárodňování tedy nebylo jen v Československu, kde ho přitom prosazovaly kromě komunistů i téměř všechny další strany Národní fronty.
Třetí rovinou je rozdělení světa mezi velmoci tak, jak si ho  domlouvaly mezi sebou na konferencích, např. naposledy na Jaltě. Již v roce 1943 byla podepsána česko-sovětská smlouva o poválečné spolupráci, což situaci ovlivnilo také.
Navíc je potřeba zdůraznit, že komunistické vedení bylo daleko schopnější než reprezentace ostatních stran. Tyhle všechny faktory sehrávaly svoji roli a je potřeba je znát, když se ptáme, proč došlo k únoru 1948.

Komunistická strana měla tehdy po válce v Československu opravdu velký vliv, že? 
V roce 1946 ve volbách získala komunistická strana největší procento hlasů, a výsledky byly odpovídajícím obrázkem popularity stran.
V pohraničních okresech hráli tenkrát komunisté důležitou roli. Dostali zde velké procento hlasů už z toho důvodu, že komunistická strana byla spojována s předáváním půdy novým osídlencům. Ministrem zemědělství byl totiž komunista Ďuriš.
Oblasti Novohradských hor a Šumavy se po válce znovu osidlovaly. Přicházeli sem lidé z českého vnitrozemí, osídlenci z Rumunska nebo Maďarska. Později sem přišla i enkláva levicově zaměřených Řeků, kteří prchali z vlasti před občanskou válkou. V jižních Čechách se najednou objevila pestrá směs obyvatel. Někteří si na zdejší podmínky a prostředí zvykli, ale jiní nezůstali, a tak je jihočeské příhraničí charakteristické velkou fluktuací obyvatel.

A co tedy říkáte na tvrzení mnoha lidí, kteří tvrdí, že šlo o komunistický puč?
Teorie o komunistickém puči nebo převratu jsou už z toho, co jsem uvedl, liché, zavádějící a směšné. Veškeré tehdejší události byly součástí politického boje mezi jednotlivými stranami. Komunisté byli schopnější a měli větší podporu lidí.
Když se podíváte na tehdejší ústavu a na počet ministrů, kteří podali v únoru 1948 demisi, tak zjistíte, že se vše tenkrát odehrávalo podle ústavních pravidel.

Poválečnými dějinami se zabývá i vaše Jihočeské muzeum. Jaké zajímavé dokumenty z té doby máte nebo jaké publikace jste k tomuto období vydali?
Pro nás historiky je hlavní prvotní výzkum. Máme nepřeberné množství témat, ale přitom omezený počet lidí, kteří se jimi zabývají. Vydaných titulů není proto tolik, například Česko-německá otázka v Českých Budějovicích po roce 1945, která navazuje na výzkumu kolegy Leoše  Nikrmajera, zabývajícího se obdobím druhé světové války.
V současné době vedeme výzkum v oblasti Plástovic a okolních vesnic v období po roce 1945. Jedná se o dílčí témata. Lidi, kteří se věnují období nejnovějších dějin, totiž lehce spočítáte na prstech jedné ruky.

Tématem společným pro válečnou i poválečnou historii je existence konfidentů, kteří udávali za války gestapu a po válce pak spolupracovali s komunistickou státní bezpečností. 
Každý režim a systém má svou tajnou policii, která disponuje sítí agentů. Při změně systému a režimu se část téhle sítě zlikviduje a část plynule přechází a stává se součástí další agenturní sítě nové tajné policie. To se děje celosvětově, takže Československo není žádnou výjimkou.
Tyhle praktiky souvisí s technologií moci, s určitým utlačovatelským a výzvědným aparátem toho kterého systému a státu.
Je tedy pravda, že někteří bývalí konfidenti gestapa plynule přešli pod síť StB, ale stejná praxe je i na Západě, v Německu nebo Spojených státech amerických.

Před několika dny vyšlo najevo, že jihočeský krajský radní Václav Kučera působil před listopadem 1989 jako rezident StB a kvůli tomu musel rezignovat. Může mít komunistická strana víc takových kostlivců ve skříni?
Jeden dokument vytažený z archivu je naprosto účelovou záležitostí, protože věci se musí vidět v úplném kontextu. Dokument ukazuje jenom to, co je izolovaně napsané na jednom papíru. Historie se musí brát v souvislostech a za tím si stojím. Není problém vytáhnout        z archivu jeden papír a denuncovat tak jakéhokoliv člověka.
Ale to dělají lidé, kteří nejsou historici. Historik musí posoudit údaje komplexně. Když se věnuji konkrétní historii, tak se nesmím nebo nemůžu spokojit  s jediným papírem, který si náhodně vytáhnu.
Dění kolem krajského radního Václava Kučery je v zásadě politická záležitost, která nemá s historií nic společného. A už vůbec nemá nic společného s objektivním posuzováním historických jevů nebo dějů.