O knížkách se prý nemá mluvit, ty se mají číst. Přesto: proč jste napsal tuhle knihu, oceněnou na festivalu Šumava Litera? Z čeho jste čerpal a vycházel?
Kniha Divoká honba vznikla z inspirace při psaní mé prvotiny Cesta jinam. Při studiu materiálů jsem narazil na příběhy z totožných míst, kde se odehrává kniha Cesty jinam: oblast Svatého Tomáše, kde zanikla celá řada původních obcí - Rychnůvek, Lindské Chalupy, Růženín, Otov. Příběhy vyhnaných původních obyvatel jsou důkazem, jak vznikla současná neobydlená tzv. panenská krajina této části Šumavy. Stopy po původním osídlení stále mizí, a běžný návštěvník krajiny si už neuvědomuje, že zde po dlouhá staletí žili lidé. Proto jsem si řekl, že se vrátím po knize Cestě jinam v novém díle na ta samá místa o desítky let zpět, když náhle tohle území osiřelo, a navíc se začala stavět tzv. Železná opona. Chtěl jsem přiblížit události z kraje 50. let na Šumavě současným mladým lidem, kteří novodobé dějiny téměř neznají, a umožnit jim poznání části vlastní historie spojené nejen s tímto koutem Šumavy. Proto je příběh Divoká honba především příběhem studentů, kteří se ocitli v dramatické době na dramatických místech a v dramatické situaci.

Je to vaše třetí kniha, tak o čem byly ty předchozí, a co mají společného?
Kniha Cesta jinam je moje první beletristická práce, pochází z prostředí Svatého Tomáše a Vítkova Kamene, zpočátku 80. let minulého století. S jistým úsměvným nadhledem vypráví o rodině, která zdědila chalupu v krásné přírodě, kam byl v té době vstup zakázaný, a je konfrontována se skutečností, kterou si ve vnitrozemí rodina neuvědomuje. Neboť se ocitá na dohled hraničnímu plotu, který se leckdy stal stěnou smrti. Ten kontrast netknuté přírody, zvůle a hlouposti komunistického režimu, vytváří napětí nebezpečí, absurdity, ale i paradoxně humoru, při kterém však leckdy mrazí. Knihou v pořadí první byla odborná publikace pro studenty kulturního managementu, kterou vydala divadelní fakulta AMU.

Jiří Šesták s knihou Divoká honba uspěl v soutěži Šumava Litera.Jiří Šesták s knihou Divoká honba uspěl v soutěži Šumava Litera.Zdroj: Radek Gális

Už si při psaní knih dovedete představit, že věty z ní budou čteny v rozhlase, nebo vyjde jako audiokniha? Slyšíte ji, jak ji kdosi známým hlasem čte?
Cesta jinam byla natočena Českým rozhlasem v roce 2022 v deseti dílech. Byla vysílána jeden měsíc a měla přes třicet tisíc posluchačů. Věřím, že bude znovu reprízována. Četl jsem ji osobně. Spojení autora a interpreta bylo vzhledem k mé herecké praxi výhodné řešení. Bylo by pěkné, kdyby Divoká honba byla také natočena v rozhlase.

Jak a které životní zkušenosti při psaní případně zužitkováváte?
Psaní beletrie je pro mne nová a velmi zajímavá umělecká zkušenost. Určitě mi při tom velmi pomáhá dlouholetá divadelní praxe - herecká, režijní i dramaturgická. Vnímám a rozumím dramatické situaci, dialogu, charakteru postav. To se při psaní jistě hodí. Skrze dramatickou literaturu jsem nasál velké množství lidských příběhů a situací. Z osobní zkušenosti mě velmi ovlivňují zkušenosti z komunistického režimu, z mých skautských let, ale i velmi pestré poznávání charakterů po sametové revoluci. I má zkušenost z politického prostředí je inspirativní. Vytváří totiž mix zkušeností a poznání, které pomáhají originálnímu vnímání i hodnocení světa, ve kterém žiju a o kterém podávám svou zprávu Kniha je mým osobním svědectvím. Jsem rád, když je srozumitelná a pro čtenáře zajímavá a inspirující.

Jiří Šesták s knihou Divoká honba uspěl v soutěži Šumava Litera.Jiří Šesták s knihou Divoká honba uspěl v soutěži Šumava Litera.Zdroj: Radek GálisJak se ve vaší práci odráží zkušenost, že jste byl ředitelem divadla a později i senátorem? Je snazší nebo viditelnější ovlivňovat lidi jako spisovatel, či jako politik? Všiml jsem si, že jste byl v lednu ve volebním štábu Petra Pavla.
V psaní se jistě odráží má komplexní divadelní zkušenost. Nejen manažerská, ale i umělecká, především, ale i pedagogická. Učím přes dvacet let. Od gymnázií až po vysoké školy. Zkušenost z mého politického angažmá se do mé současné práce také pochopitelně promítá. Z politiky jsem si odnesl nejen znalost a poznání vnitřního světa politiky, ale také uvědomění si důležitosti pravidel ve společnosti, která jejich dodržováním se stává lepší, či jejich porušováním chřadne. Uvědomil jsem si zásadní důležitost Ústavy, Listiny lidských práv a svobod a mnoha úskalí v respektování těchto zásadních dokumentů. A také jejich neznalost v naší společnosti. Potřebu lidské svobody, systému liberální demokracie, její křehkost a nutnost každodenní péče o jejich ochranu a pěstování. Politika mi umožnila poznat i sama sebe. Že člověk v ní dokáže existovat a zůstat přitom poctivým a čestným člověkem.

Prozraďte něco o Muzeu 20. století, které vzniká v Praze. Zasadíte se, aby vzniklo i u nás v Budějovicích, když jsme zvoleni Evropským hlavním městem kultury?
Muzeum jsem pomohl založit v roce 2019 a rok jsem ho řídil. Chtěl jsem napomoci pěstovat povědomí o naší moderní historii a udržet objektivní paměť české společnosti po II. světové válce. Udělal jsem ale špatnou zkušenost s některými členy správní rady muzea, a rozhodl se po roce nepokračovat s nimi ve spolupráci. V Budějovicích jsem pomohl založit jihočeskou pobočku Paměti národa, která doposud dobře funguje. Myslím, že samostatné Muzeum XX. století v Budějovicích bude komplikované, zvláště z hlediska finančního zabezpečení. Bude složitější i personální naplnění, neboť nejde jenom o historiky, ale i o archiváře a další funkce. Spíše bych se přimlouval za příspěvek či navýšení příspěvku jihočeské pobočky Paměti národa, která může určité funkce spojené se sběrem materiálů od pamětníků rozšířit. Případně vytvořit tematickou sbírku paměti, posílením pořádání výstav, a publikační činností. Všechno je finančně náročné a posílení rozpočtu by místní pobočka Paměti národa jistě velmi přivítala.

Program klubu Fabrika je pestrý. Od roku 2020 je produkčním klubu Martin Matoušek (na snímku), který sám zpívá ve dvou kapelách.
V budějovické Fabrice překládali některé koncerty kvůli covidu čtyři roky

Zpět od utrpení. Co vás baví, jak odpočíváte, co vás čeká? Píšete další knihu? Budete kandidovat na senátora či jinam, nebo už jste pověsil politiku na hřebík?
Odpočívám tak, že dělám věci, které mne baví. A měrou, která mne neunavuje. To je velmi příjemné. Učím na gymnáziu, hraji v Divadle na Vinohradech, píšu knihy a pomáhám panu prezidentovi v týmu pro výběr kandidátů na soudce Ústavního soudu. To je prima. Další knihu píšu. Dokončuji historický román o příchodu křesťanství na naše území. To je také prima. A mé další možné působení v politice? Jsem aktivní občan, o politiku se zajímající, což případnou účast na politice nevylučuje. Jsem pro to uzpůsoben vědomostmi, životními zkušenostmi a mravními hodnotami. Ukáže čas, zdali má smysl společnosti nabídnout a zdali občané o takovou nabídku mají většinový zájem. Bez politiky teď ovšem vedu velmi příjemný život. I díky psaní knih, a jsem za to rád.